"SNÍMEK 2:
Hlavním smyslem písma bylo a je předávání informací v časoprostoru a také zachování nápadů (myšlenek) pro další generace. Z tohoto důvodu je objev písma nejdůležitějším počinem lidstva. Tomuto vynálezu tak, jak ho známe, předcházeli dva vývojové stupně.
SNÍMEK 3:
Nikdo přesně neví, kdy se objevila první potřeba sdělit myšlenku jiným lidem. Vše se však začalo odehrávat pravděpodobně díky lovcům, kteří si ukazovali cestu ke zvěři. K nejstarším prostředkům sdělení patří uzle, vruby na hůlkách, šňůrky. Mezi první značky lze zařadit šipku udávající směr. Později začala vznikat potřeba své myšlenky zapsat podrobněji. Tak vznikly obrázky (např. k šipce bylo přimalován i obrázek zvířete). Zde však nelze zcela mluvit o písmu, jako spíše o jeho náznaku.
SNÍMEK 4:
Z prvního stupně se přímo vyvinul stupeň druhý – obrázkové písmo. Nejprve se objevily piktogramy – znaky znázorňující širší sdělení a nevázající se na daný jazyk: dnes např. dopravní a bezpečnostní značky. Z piktografů se postupně vyvíjely ideografy. Toto písmo již označovalo pojmy myšlenkově bohatší. Písmo se tak stalo složitějším na čtení i psaní, ale bylo důmyslnější. Např. piktograf trojúhelníku označoval ženu, v ideografu se pak rozšířil o boční trojúhelníky, které označovaly hory. Vše pak znázorňovalo cizí ženy, které přišly z druhé strany hor (tj. otrokyně). Nebo např. znak pro nohu znamenal nejen "jít", ale i "stát" a "přepravovat". Piktograf tak přestal představovat jen jeden předmět a smysl znaku začal nabývat až s kontextem.
SNÍMEK 5:
Kolem roku 2900 př. Kr. se v bažinatých krajinách, kde rostl rákos a vyskytovalo se hodně hlíny, začalo psát na hliněné tabulky pomocí rákosového pisátka seříznutého do špičky. Sumerové začali toto pisátko seřezávat šikmo a vrývat jím "klíny" a čáry. Vzniklo tak klínové písmo. Původně se psalo zprava doleva. Popsané destičky se vždy usušily na slunci, vzácnější se vypalovaly. Sumerský jazyk měl několik znaků, které označovaly slabiky a několik znaků podobných samohláskám. Vznikaly tak fonogramy, kdy jeden znak odpovídal jedné vyslovené slabice. Přibližně ve stejné době vzniklo písmo egyptské (hieroglyfy). Nejdříve zobrazovaly slovo, později slabiky (slabikové písmo). Vznikla tak staroegyptská abeceda. Pro zjednodušení vytvořili písaři písmo hieratické (kněžské), z kterého se vyvinulo písmo démotické (lidové). Mimo tato písma existovala i písma další, jako např. chetitské, krétské, čínské, japonské, indické, hebrejské a další.
Poznámka: ve staroegyptských jazycích se nezapisovaly samohlásky skutečná výslovnost staroegyptského jazyka samozřejmě není známá, domluva: kde chybí samohláska, přidává se E (např: nfr → nefer – krása, krásné, dobré, …)
Nfr je zároveň jeden z trojhláskových fonogramů hieroglyfické abecedy"

Práce obsahuje obrázky o rozsahu cca 2 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ