"Romain Rolland (1866 – 1944) byl francouzský prozaik, hudební a literární kritik. Už jako malý chlapec projevoval velké nadání, proto se jeho rodina přestěhovala do Paříže, aby měl větší šanci na lepší vzdělání. 2 roky studoval i na univerzitě v Římě, kde zahájil svou literární činnost. Když se vrátil ze studií, působil jako profesor dějin hudby na pařížské univerzitě Sorbona. Propagoval Sovětský svaz a kritizoval fašismus. Stal se však tak velkou osobností, že si fašisté netroufli, aby ho zatkli, protože by způsobili světovou vlnu nevole. Později Rolland získal negativní vztah i vůči Sovětskému svazu. Pracoval jako dobrovolník pro Červený kříž. V r. 1915 získal Nobelovu cenu za literaturu.
Další díla: romány Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije, Okouzlená duše
Současníci: Henri Barbusse, Erich Maria Remarque, Thomas Mann
Doba: 1. pol. 20. století, 1. světová válka 1914 – 1918, 2. světová válka 1939 – 1945
Rolland patří mezi německy píšící autory v předválečném, válečném a meziválečném období. Světová literatura v 1. pol 20. století byla tematicky a žánrově velmi pestrá. Do popředí zájmu spisovatelů se dostala existenciální problematika, zmizela tabu a více se experimentuje s jazykem a jeho formou.

Dílo patří do epiky (má děj). Je to lyrická protiválečná novela (kratšího rozsahu, příběh má rychlý spád a na konci je vypointována).
Lyrická = spousta metafor, přirovnání, hodně se objevují emoce hlavních hrdinů a tím autor dokonale vyjádřil jejich lásku a pocity
Umělecký směr: prvky realismu (společnost je zobrazena bez jakýchkoliv přikrášlení, snaží se o pravdivé zobrazení lidské společnosti, vznikl ve 2. pol. 19. století – kritika první světové války), prvky romantismu (důraz na city a fantazii, láska je jedním z hlavních témat a většinou zůstala nenaplněná)

Petr Aubier – 18 letý student z dobré a bohaté rodiny, syn státního úředníka, matka v domácnosti, má o šest let staršího bratra Filip (dobrovolně narukoval do armády, protože si myslí, že je to dobrá věc), nesnáší válku a nechápe její smysl, všechny své naděje vkládá do vztahu s Lucií
Lucie – chudá malířka, žije pouze s matkou (pracovnice v továrně na výbušniny), citlivá, s válkou je smířená, láska je smyslem jejího života

Děj se odehrává v Paříži r. 1918. Petr je povolán na vojnu, na kterou musí nastoupit za 6 měsíců. Válku nenávidí a nechce zabíjet lidi. Jednoho dne, když se Petr vracel domů podzemní dráhou, vypukl obrovský zmatek kvůli bombardování. Právě v tento okamžik se poprvé setkal Petr s Lucii. V podzemní dráze byl obrovský zmatek a strach, proto se Petr s Lucii na malý okamžik chytili za ruce. Poté se beze slova rozešli. Petr sice slečnu neznal a ani jí pořádně neviděl do obličeje, ale okamžitě se do ní zamiloval. Stále doufal, že ji ještě někdy potká. Právě jednoho dne, když se procházel po Paříži, tak ji našel v Lucemburských zahradách. Oslovil jí. Padli si do oka. Časem se spolu velice sblížili. Povídali si společně o všem. Lucie bydlela v chudinské čtvrti a pozvala Petra domů. Lucie si vydělávala jako malířka. I když její obrazy nebyly příliš hezké, tak si od ní Petr nechal nakreslit portrét, který samozřejmě zaplatil. I přesto, že Petr viděl, v jakých poměrech je nucena žít, stejně byl do ní velice zamilovaný. Lucie se do něj také zamilovala. Trápili spolu všechen volný čas a stále se do sebe čím dál více zamilovávali. Když jednou navštívil Petrův bratr Filip svoji rodinu, všiml si, že se chování Petra naprosto změnilo. Filip vypátral, že je Petr zamilovaný. Když ho uviděl společně s Lucii, věděl, že jeho mladší bratr je neuvěřitelně šťastný. Filip bratrovi neřekl, že je spolu viděl a pak už musel narukovat zpět do armády. Petr se snažil, aby s Lucii měli klid od války a společně zažili krásné věci, aniž by je válka nějak ovlivnila. Bohužel se jim stalo i pár nepříjemných zážitků. Jednoho večera se procházeli po Paříži a Němci ji začali bombardovat. Oba dva se velice báli o svůj život, ale nakonec je žádná bomba nezasáhla."