"Bohumil Hrabal (1914 – 1997) byl český prozaik a jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů 20. století. Studoval na Karlově univerzitě. Poté, co ukončil studia na vysoké škole, vystřídal několik zaměstnání. Na přelomu 40. a 50. let se sblížil s řadou literárních osobností a poté se začal věnovat výhradně literatuře. Při své tvorbě se nechal inspirovat Savadorem Dalím a Sigmundem Freudem. Mezi typické znaky Hrabalových próz patří: erotika, černý humor, grotesknost a sloučení intelektuálních postojů a názorů s hospodským typem vyprávění. Hrabal ve své tvorbě spojuje oficiální, samizdatový a exilový proud české literatury. Jedny z hlavních důvodů, proč měl zakázáno vydávat byly, že jeho díla obsahovala příliš erotických scén a také otevřeně kritizoval totalitní režimy. Mnohá z jeho děl byla zfilmována. Zemřel po pádu z okna, ale jeho smrt je neobjasněná. Údajně totiž spáchal sebevraždu.
Další díla: Ostře sledované vlaky. Postřižiny, Slavnosti sněženek, Příliš hlučná samota
Současníci: Josef Škvorecký, Milan Kunder, Ladislav Fuks
Doba: 2. pol. 20. století – období komunistického režimu
50. léta 20. století – studená válka, politické procesy
r. 1953 – smrt Gottwalda a Stalina – 1. vlna uvolnění
60. léta 20. století – 2. vlna uvolnění, Pražské jaro
r. 1968 – vpád vojsk varšavské smlouvy, okupace Československa
období normalizace – tvrdý komunistický režim, nesvoboda
Literatura v Československu se dělila:
a) oficiálně vydávaná literatura – autoři mohli vydávat
b) samizdatová – literatura režimu vzdorující, šířená vlastními prostředky
c) exilová vydávaná v zahraničí, protože autoři měli zakázáno publikovat ve své zemi

Obsluhoval jsem anglického krále patří do epiky (má děj). Je to vývojový román (delší časové období, hodně postav, hlavní dějová linie se dále větví) se satirickými prvky (zesměšňuje).
vývojový = sleduje osobnostní dozrávání hlavního hrdiny
Umělecký směr – nelze přesně zařadit. Hrabal byl ovlivněn surrealismem – důraz na lidskou sexualitu, psychický automatismus – zachycení všech myšlenek hlavního hrdiny

Jan Dítě – postava se svérázným pohledem na svět, naivní a důvěřivý k lidem, má komplexy ze svého růstu, touží po majetku a bohatství
Vypravěčem a hlavním hrdinou je pikolík Jan Dítě. Pracuje od 14 let v hotelu Praha a ještě prodává párky na nádraží. Okrádá lidi. Své těžce vydělané peníze utrácí v domě U Rajských, kam chodí za prostitutkami. Díky tomu si připadá aspoň na chvíli populární. Přestoupí do hotelu Tichota, kde se tajně schází slavné osobnosti se svými milenkami (dokonce i pan president). Poté přestoupí do luxusního a noblesního hotelu Paříž, kde pracuje pod vedením pana Skřivánka, který obsluhoval anglického krále. Skřivánek pro něj byl vzorem. Tolik toužil po tom, aby byla tak vzdělaný jako on. Jednoho dne přijel do hotelu habešský císař a v hotelu se konala slavnostní hostina. Dítě obsluhoval císaře a ten mu za jeho kvalitní služby udělil řád habešského císaře a toho řádu si Dítě velice považoval a byl za něj ohromně rád. V Praze se Dítě seznámil s Lízou, německou učitelkou tělocviku. Dítě se kvůli ní začne učit německy. Udržuje s Lízou milostný vztah a kvůli tomu je propuštěn z práce, protože to bylo zrovna v době okupace německými vojsky. Dítě byl velice nešťastný a naštvaný, že ho vyhodili z práce. Když vypukla 2. světová válka, němci měli velkou převahu a proto se Dítě cítil v bezpečí, protože si za manželku vzal Lízu. Líza však byla velice aktivní ve fašistickém hnutí a jejich svatba proběhla naprosto v souladu s pravidly v německé Říši."