"Životopis: Ota se narodil 2.7 1930 a zemřel 31.3 1973. Byl prozaik, novinář a sportovní reportér. Původní jméno Otto Popper. Narodil se ve smíšené rodině. Měl dva starší bratry Huga a Jiřího. Pavlovi se stali až v roce 1956. Po odchodu obou bratrů i otce do koncentráku nastoupil Ota jako učeň do kladenských dolů. Po 2.sv. válce se celá rodina šťastně shledala a vrátí se do Prahy, kde si Ota doplnil vzdělání na dvouleté obchodní škole. S pomocí přítele A. Lustiga dostane Oto práci ve zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu. Byl aktivní sportovec v hokejovém družstvu A.C.Sparta. Chvíli byl i redaktorem v časopisech stadion a Československý voják. V roce 1964 se u něj projevila vážná duševní choroba a odchází do invalidního důchodu. V roce 1973 umírá v rodné Praze.

Obsah díla: Soubor povídek z dětství. Příběh je o židovské rodině. Otec Leo Popper (později Pavel) má tři syny. Tento příběh vypráví ten nejmladší syn, Ota Pavel. Děj se odehrává před, během i po 2.sv. válce. Leo pracuje ve firmě Elektrolux a mají se dobře. Leo má moc rád rybaření a proto jezdil pořád ke Křivoklátu na ryby. Měli strejdu Proška. Byl pytlák. Měl psa Holana, který mu zabíjel lišky, slepice ale i srnce. Když přišel Adolf Hitler, museli nosit žlutou hvězdu a nemohli skoro nic, když povolali Jirku a Huga do koncentráku. Chtěl jim otec Leo sehnat maso aby se najedli a aby tam přežili. Půjčil si tedy psa Holana a ulovil srnce. Kluci se najedli a díky tomu koncentrák přežili. Když se vrátili z koncentráku měli jenom 40kg. Když vypálili Lidice, tak to zasáhlo celou rodinu. Musel do koncentráku i tatínek. Po válce se všichni vrátí domů. Leo se snaží uživit jak to jde. Má chov králíků. Ten ale neuspěje.

Vlastní komentář: Kniha se mi líbila, protože je z období 2. sv. války a jsou to krátké povídky. Je docela čtivá, některé části mě ale nebavili. 65%.

Ukázky z knihy
A jak přišel ten Adolf Hitler, pan Kovařík vybubnoval a vykřičel:
„Na vědomost se dává, že se v této zemi zřizuje Protektorát Bohmen und Mahren.“
Můj tatínek těžce nesl, že nesměl na Křivoklát, a nebýt naší maminky, které se bál jen o trošku míň než Adolfa Hitlera, už dávno by tam zajel. Ve třetím roce války povolalo mý bráchy Huga a Jirku do koncentráku a on povídal doma:
„Ti kluci se potřebujou před odjezdem najíst. Masa. Přivezu nějaké ryby.“
Tatínek nesměl jezdit na kole jinam než do práce, nesměl opusiti bez povolení bydliště, a ryby už vůbec nesměl lovit, neboť nežil na Riviéře, ale v protektorátě, obklopen pozorností četníků a gestapa. Šel za svým buštěhradským výborným kamarádem doktorem Quido Jeřábkem a ten mu napsal, že nemůže pro nemoc na šachtu."

Obchodní akademie, Pařížská 15, Ústí nad Labem 400 01, Práce obsahuje podobiznu autora.