1.	Voltairův život

2.

Děj

3.

Úryvek

“ Autor: Voltaire
(1694 – 1778)

Pod tímto jménem se proslavil Francois – Marie Arouet, jeden z vůdčích duchů francouzského osvícenství.
Byl to básník, prozaik, dramatik, historik a filozof. Měl břitký jazyk i břitké pero, které mu už na počátku literární dráhy vyneslo vězení, vyhoštění a nucený pobyt v Anglii. Za života byl zprvu ceněn především jako básník, i když ani jeho národní epos Henriada, ani další básně nevybočují z rámce klasicistické poetiky. Také 27, ve své době úspěšných Voltairových tragédií, je dnes skoro úplně zapomenuto, snad s výjimkou Zairy. Dramatu lásky a žárlivosti za křižáckých válek ve středověku. Dodnes živé zůstaly především některé z 26 Voltairových filozofických povídek a románů např. Candide neboli optimismus nebo Zadig neboli osud.
Svou životní filozofii, jíž tak mohutně zapůsobil na současníky i potomky, Voltaire však vyslovil již předtím ve Filozofických listech a znovu v Rozpravě o mravech a duchu národů a v Rozpravě o snášenlivosti.
Byl především zastáncem rozumu a přirozeného náboženství založeného na morálce. Ostře se stavěl proti církvi a feudálním institucím, proti dogmatismu a fanatismu v jakékoli podobě. Věřil v lidský pokrok uskutečňovaný praktickou činorodostí.


Candide se narodil ve Vestfálsku na zámku barona Thunder-ten-Throckha. Jeho vychovatelem a učitelem se stal Panglos. Filozof, jehož vírou bylo, že ve je vše stvořeno za nějakým účelem a to musí být účel nejlepší.
Candide miloval baronovu dceru Kunigundu. její otec však nepřál jejich lásce a nechal Candida vyhodit z rodného zámku.
Ocitá u Bulharů, kde dostává vojenský výcvik. Uniká však a setkává se s Panglosem, který chodí o žebrácké holi. Vypráví, jak baronův zámek vyplenili a zničili bulharští vojáci. Slečnu Kunigundu znásilnili, jejího bratra těžce zranili a ostatní pobili.
Panglos a Candide se dostávají do Holandska, kde zrovna vypuklo velké zemětřesení. Oba, aniž věděli jak, se ocitli před inkvizicí. Candide byl odsouzen k veřejnému zbičování a Panglos měl být upálen. Toho dne však byla velká bouřka, tak byl „pouze“ oběšen. Zbídačeného Candida se ujala stařena, která sloužila Kunigundě. Candide se setkal se svou milou. Ta mu vyprávěla, jak musela být po vůli mnoha mužům a nyní se o ní dělí inkvizitor a žid. Candide je oba ze žárlivosti probodne a všichni prchají do Buenos Aires."