“ Dva studenti se zabývali převážně studiem. Jeden se věnoval přírodním vědám, eskamotérství (kouzelnictví), byl úspěšný, veselý a bezstarostný. Po studii se stal důstojníkem. Napsal svému příteli r. 1886 před b. u Hradce Králové, aby si na něho vzpmněl , pokud padne a zároveň mu slíbil, že se na něho přijde podívat i po smrti. Když padl, jeho přítel se opil, usnul u stolu a v polospánku slyšel, že přijel kočár. Někdo klepal na dveře – byl to jeho mrtvý kamarád. Přítel se podivil, jak mohl přijet, když je mrtev a důstojník odpověděl, že pohřbil někoho jiného. Zval ho do zámku, kde oslavovali jeho příchod a zároveň jeho kouzelnické umění. Na zámku byli šlechtici, lékaři, učenci, kněží i arcibiskup Schwarzenbergen. Jakmile se zvedla opona, viděli na pódiu mrtvého důstojníka v rakvi. Náhle se mrtvý začal hýbat, vstal, zvedl polovinu lebky a sdělil, že nemá svůj mozek, ale Newtonův, který ukradl v anglickém muzeu. Rozmlouval s vědci z různých oborů. Náhle přítel zjistil, že místo víka rakve je uprostřed sálu kovový trojúhelník. Důstojník dokazoval, že to, co se stalo v minulosti, můžeme vidět před sebou a tvrdil, že má přístroj, kterým mohou přítomní spatřit jakoukoliv chronologickou vzdálenost."