1.	Charakteristika

2.

Děj

2.1

První den

2.2

Druhý den

2.3

Třetí den

2.4	Čtvrtý den

“ Dekameron

napsal: Giovanni Bocaccio
přeložil: Radovan Krátký

Dekameron je kniha, která se skládá ze sto příběhů. Bocaccio psal tuto knihu v roce 1348, t.j. v roce, kdy v Itálii zuřil mor. Byl to jeden z největších morů, jaký kdy středověká Evropa vůbec zažila. Od tohoto tématu se rozvíjí celý příběh Bocacciovi knihy, který se začíná odehrávat v italském městě Florencii, kde vládl také mor. Všichni lidé se snažili před touto zákeřnou nemocí utéci. Jedni se schovávali ve svých domech v domnění, že se k nim nemoc nedostane, druzí pak se snažili uprchnout z tohoto města před morem pryč. Stejně tak se rozhodlo i deset hlavních postav Bacacciovi knihy. Bylo to sedm žen - Pampinea, Fiammentta, Filomena, Emilia, Laureta, Neifile, Elisa a tři muži - Pamfilo, Filostrato a Dioneo, kteří se náhodně potkali v kostele a domluvili se, že už dále nebudou snášet útrapy spojené s morem. A tak se rozhodli, že společně odjedou z města na opuštěné sídlo plné klidu, a tam budou společně trávit chvíle radosti a veselí až do té doby, dokud se jim nebude zdát příhodné vrátit se zpět do Florencie.
Na tomto sídle spolu trávili čas po dobu čtrnácti dnů. Nejstarší ze všech, Pampinea, byla zvolena na první den královnou. Vždy v podvečer se všichni scházeli a obveselovali se různorodými příběhy. Byly to příběhy moudré a zároveň plné humoru a zábavy. Takto si vždy vyprávěli v podvečer po dobu deseti dnů, podle kterých je rozdělena Bocacciova kniha. Pod každým dnem se skrývá deset příběhů. A právě proto od nich je odvozen i název knihy - DEKAMERON (DEKA = deset, HEMERA = den).

První den

Prvnímu přisoudila královna Pampinea vyprávění Pamfilovi. Vyprávěl o Ser Cappellettovi, který dělal vše za co mu kdo zaplatil, ale také to co přineslo prospěch jemu samému. Byl to ten nejzvrhlejší člověk, jakého kdy Florencie vůbec znala. Zhotovoval falešné listiny, podával křivá svědectví, lhal a vraždil. Byl ostudou společnosti. Pohrdal jakoukoliv vírou a především vírou v Boha.
Jednou jel Cappelletto na cesty s váženým obchodníkem do Itálie a měl tam za úkol vymáhat dluhy. Jeho práce se mu dařila až do té doby dokud neonemocněl. Žádná medicína mu nepomáhala a tak k němu byl zavolán jeden velice zbožný mnich na poslední pomazání. Tento mnich nevěděl nic o jeho neřestech a tak k němu přistoupil bez předsudků. Prolhaný Cappelletto mu při celé své zpovědi tak dokonale lhal, že po jeho smrti bylo jeho tělo dovezeno do kostela a Ser Cappelletto byl považován za světce."

Obsahuje chyby v přepisu jmen postav a pravopisné chyby.