1.teorie kyselin a zásad
1.1.Arrheniova teorie
1.2.Brőnstedova teorie kyselin a zásad
1.3.Lewisova teorie
2.síla kyselin a zásad
3.disociace kyselin a zásad
3.1.disociační konstanta kyselin a zásad
3.2.kyselost a zásaditost

4.	výpočty pH

5.	oxidace a redukce

6.	autoprotolýza

7.amfoterní látky

"Arrheniova teorie definuje kyseliny jako látky schopné odštěpit ve vodném prostředí kation vodíku H+. Zásady ve vodném prostředí poskytují anionty OH – .
Nejznámější kyseliny jsou:
H2SO4 (k. sírová),
HNO3 (k. dusičná),
H3PO4 (k. trihydrogenfosforečná),
H2CO3 (k. uhličitá).
Mezi nejznámější zásady patří:
NH3 (amoniak)
KOH (hydroxid draselný)
Ca(OH)2 (hydroxid vápenatý)
NaOH (hydroxid sodný)
Aby z kyseliny mohl být odtržen kation vodíku H+ je zapotřebí přítomnost polárního činidla např. voda. Molekuly vody se natočí záporným pólem ke (O-) kladnému vodíku a vytrhnou ho z kyseliny. Kladné póly vody se zároveň orientují k aniontu kyseliny (→ opačné náboje se přitahují). Analogický děj probíhá u hydroxidů. K neutralizaci dochází při vzájemné reakci kyselin a zásad. Vzniká sůl a voda.

Brönsted-Lowryho teorie
Tato teorie na rozdíl od Arrheniovy bere v potaz i rozpouštědlo, takže definuje kyseliny a zásady mnohem obecnějším způsobem. Kyselina je částice schopná odštěpit proton kdežto zásada je schopná ho navázat. Zásadním krokem tedy je přenos protonu vodíku H+ z kyseliny na zásadu. Vznikají tzv. konjugované páry, tedy páry, který se navzájem liší o proton (kyselina + zásada). ! Kyselinou je jak neutrální molekula, tak ionty a některé částice mohou vystupovat jednak jako zásady, jednak jako kyseliny. Rozhodující je schopnost přijímat nebo odštěpovat elektron.
K předání protonu může dojít i v samotném rozpouštědle = protické rozpouštědlo, které se chová jako kyselina a zásada zároveň. Tento děj nazýváme autoprotolýza a příkladem je třeba voda. "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ