"SKLADEBNÍ JEVY V TEXTOVÉ VÝSTAVBĚ
CHYBY A NEDOSTATKY U SOUŘADNÉHO SPOJOVÁNÍ VĚT A VĚTNÝCH ČLENŮ
Přetížená souvětí
• příliš dlouhá a komplikovaná souvětí
• patří sem i postavená věta, ve které čtenář na konci neví, o čem pojednávala na začátku
• v uměleckém stylu může být takto složitá výstavba záměrná
• někdy je na místě užít složité věty ve výkladu v odborném stylu
• tomuto problému se můžeme vyhnout efektivním rozdělením na více samostatných vět
• mezi nedostatky tohoto druhu patří:
o větší počet vsuvek v souvětí
o příliš početné vysvětlující dodatky a poznámky
o příliš mnoho vložených vět do věty jediné
o komplikované řetězené vedlejších vět

Přehnané jmenné vyjadřování u vět jednoduchých
• nastává tehdy, kdy autor textu přežene snahu o hutné vyjádření
• taková skladební konstrukce, v níž silně převládají jmenné výrazy, silně převládají nad slovesnými výrazy
• pro některé útvary je hutnost jmenných pojmenování typická a nevyhnutelná

Zanedbaný významový poměr mezi souřadně spojenými větami a větnými členy
• rozdíl mezi spojením příčinným a důvodovým někdy nebývá pochopen zcela správně
• příčina je jev, který byl způsoben jiným jevem
• důvod je sdělení domněnky, proč k nějakému jevu došlo
• v tomto případě je nutné užití správné a odpovídající spojky, jen tak může čtenář text správně pochopit
• poměr vysvětlovací má blízko k předešlým dvěma spojením, ale v tomto případě navazující věta vysvětluje tvrzení obsažené ve větě předchozí
• vysvětlovací poměr je autory často opomíjen a je nahrazován spojením slučovacím, to pak působí dojmem ,,chudosti textu´´

CHYBY A NEDOSTATKY U PODŘADNÉHO SPOJOVÁNÍ VĚT A VĚTNÝCH ČLENŮ
Vedlejší věty přívlastkové
• rozlišujeme věty přívlastkové vypustitelné a nevypustitelné
• vypustitelná přívlastková věta přináší jen doplňkovou, nepříliš podstatnou zprávu
• nevypustitelná přívlastková věta nese nevypustitelnou informaci
• někdy je špatně užita věta přívlastková – na jejím místě by se hodila věta jiného typu – například by zde měla stát věta příslovečná nebo věta hlavní
• pokud jedna věta přívlastková rozvíjí jinou, může dojít k nevhodnému opakování stejné konstrukce
• nejlepším řešením je přeformulovat celé souvětí, vypustit jednu z přívlastkových vět
• stylizačně nevhodná je konstrukce s vypuštěným zájmenem ten, kdy v předchozí větě je věta přívlastková

Vedlejší věty příslovečné
• VVP časové – vhodný způsob jak odlehčit příliš hutné vyjádření
• VVP podmínkové – častou chybou je záměna podmiňovacího způsobu minulého za přítomný, máme k dispozici šest podmínkových spojovacích výrazů
• VPP přípustkové – vyjadřujeme okolnost, která nastala, nastává nebo nastane navzdory obsahu věty řídící
• VPP účelové – vyjadřují cíl počínání uvedeného ve větě hlavní, jsou vhodné k odlehčení hutných nevětných konstrukcí, existuje jediná účelová spojka aby
• VPP příslovečné – nejčastěji se uplatňují v odborném stylu

Nepravé vedlejší věty
• jsou spojeny s jinou větou podřadným vztahem, přestože by měl být přiřazovací vztah
• jsou zařazovány do textu kvůli ozvláštnění
• rozlišujeme nepravé věty přívlastkové, příslovečné účelové, příslovečné podmínkové

PROBLEMATIKA SLOVOSLEDU
• slovosled = pořadí slov ve větě
• čeština je ohýbací jazyk, slovosled není daný pevně
• nesprávný slovosled může vést k vážným nedorozuměním
• slovosledný činitel je nejdůležitější pro členění výpovědi
• východisko – nepřináší novou informaci, opakuje tu starou
• jádro – přináší novou informaci
• zvukový činitel slovosledu – slovo můžeme zdůraznit zesílením hlasu, používáme příklonky a předklonky

PROBLEMATIKA VĚTOSLEDU
• větosled = pořadí vět v souvětí
• důležitým faktorem je aktuální členění

Souvětí podřadné
• roli hraje ustálené pořadí vedlejších vět
• před větu hlavní stavíme větu podmětnou
• větu vedlejší stavíme před větu hlavní

Souvětí souřadné
• stejné zásady jako pro větné členy spojené souřadně
• výpověď na druhém místě se rozumí jako důležitější"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ