"2. Kariéra
2.1 Práce u Bati
Po uzavření vysokých škol 17. listopadu začaly popravy, deportace a zatýkání vysokoškolských učitelů, zejména těch, kteří nenašli uplatnění. V polovině prosince 1939 nabídly Wichterlemu místo baťovské laboratoře ve Zlíně ve výzkumných dílnách firmy. Stalo se tak již po druhé, první nabídku odmítl. Zprvu váhal, jakmile ale začala další série zatýkání, již nad ničím nepřemýšlel a přijel do Zlína podepsat smlouvu. Pracovat začal 2. ledna 1940. Jeho vedoucím byl docent Stanislav Landa a Wichterle ho popisuje jako vynikajícího chemika i skvělého vedoucího. Landa prohlásil, že si Wichterle může sám určovat tématiku výzkumu a výsledky si může sám publikovat. Chtěl, aby bylo vědění užitečné i pro firmu. Zaměřil se tedy na prověření Carothensových patentů o Nylonu 66. Největším problémem tohoto nylonu bylo, že se z něj nedala spřádat vlákna. Wichterlemu práci usnadnil fakt, že mohl pracovat se svou diplomovou prací o sacharidech. Ty totiž měly společné rysy s polyamidovými vlákny. Hned při prvním pokusu se tavenina makromolekulárního polyamidu dala táhnout na dlouhá vlákna. Právě díky tomu vzniklo nové oddělení nových hmot a byli mu přiděleni další spolupracovníci. Zde vznikaly metody průmyslové výroby této látky. Wichterle vypracoval technologii výroby kaprolaktamu, základní látky výroby polyamidů a již v roce 1941 vyvinul postup spřádání polyamidové příze. V tzv. jednotkovém provozu začal vznik prvních ponožek a dámských punčoch. Výzkum byl ale před okupanty utajován. Výroba se tedy musela zahájit ve stísněných podmínkách. Nylon se průmyslově začal vyrábět až o deset let později pod obchodním názvem silon. Nejdříve se vyráběly pouze malé objemy, ale zakrátko linky vyráběly desítky tisíc tun ročně.

2.2 Zatýkání ve Zlíně
V prosinci 1942 začalo ve Zlíně zatýkání. Gestapo se pokoušelo o likvidaci odboje. Wichterle se pravidelně účastnil schůzek u inženýra Kouteckého. Nikdy však nepřišla řeč na organizované odbojové činnosti. Koutecký byl jako vedoucí těchto schůzek zatčen a vyslýchán. Byl podroben tzv. zvláštnímu zacházení. Nevyzradil žádná jména, a aby předešel dalšímu týrání, oběsil se ve své cele. Gestapo přivedlo k jeho mrtvole manželku, která se zhroutila, a využili její slabosti, aby prozradila všechna jména. 21. prosince byl Wichterle zatčen. Naštěstí nebyl poslán do koncentračního tábora, ale byl pouze po dobu čtyř měsíců vězněn v Uherském Hradišti.

2.3 Období po válce
Krátce po červnu 1945 jel Wichterle do Prahy zjistit stav zdejších vysokých škol. Původní budova byla zničena, musel se tedy spolu s docentem Lukešem poohlédnout po nových vhodných prostorách. Ty našli v Ústavu organické chemie v Horské ulici. Jenže neměli k dispozici žádné učebnice ani návody k laboratorním cvičením. Wichterle tak trávil večery psaním návodů pro základní preparativní práce. Tím dal za vznik prvním skriptům pro organickou i anorganickou chemii. Sám dokonce napsal i jejich německou a ruskou verzi. Více se zaměřoval na zkoušení studentů, než na psaní testových úloh. Ty pouze doplňovaly celkové hodnocení. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlemu konfliktů a nepřátel. Jakmile se novým rektorem stal Vladimír Maděra, došlo i k propuštění Otty Wichterla. Byl to den 31. srpna 1958. Poté získal azyl na Československé akademii věd. Dne 4. prosince byl jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV).

2.4 Vynález kontaktních čoček
Již delší dobu Otto Wichterle pracoval na výzkumu, který ho později nejvíc proslavil. Syntézou hydrofilních gelů, jejímž cílem bylo vyrobit materiál vhodný na výrobu očních implantátů, se zabýval už od roku 1952. V ústavu makromolekulární chemie došlo na výrobu prvních kontaktních čoček, které byly zkušebně aplikovány pacientům 2. oční kliniky v Praze za spolupráce s doktorem Maxmiliánem Dreifusem. V roce 1961 ovšem ministerstvo zdravotnictví tento výzkum zrušilo kvůli nízkým výtěžkům. On však ve výzkumu pokračoval doma. Potvrdil, že kontaktní čočky lze vyrábět s minimálními náklady. A tak si doma na Vánoce roku 1961 sestavil aparaturu z dětské stavebnice Merkur, zprvu poháněné dynamem jízdního kola a později motorkem z gramofonu. Mohlo se tedy opět začít s aplikací na pacientech. Od roku 1963 se poptávka po kontaktních čočkách rapidně zvyšovala a zprávy o vynálezu doputovaly i do USA, které projevilo zájem. 12. března 1965 byla v Praze podepsána licenční smlouva s Robertem Morrisonem a National Patent Development Corporation (NPDC).

2.5 Totalitní režim a Wichterlovy funkce
V lednu 1968 vznikl Svaz vědeckých pracovníků a Wichterle byl zvolen předsedou přípravného výboru. Také se stal jedním z iniciátorů manifestu 2 000 slov. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. 10. července 1968 byl také zvolen poslancem České národní rady. V lednu 1969 usedl do sněmovny národů Federálního shromáždění jako bezpartijní poslanec. Jelikož se cítil být pouze vědcem, odmítal poslanecký plat. Na své funkce ve FS a ČNR rezignoval do konce roku 1969. Dne 21. prosince 1969 byl Wichterle odvolán z funkce ředitele ústavu makromolekulární chemie. I nadále alespoň zůstával jeho řadovým pracovníkem. 2. Kariéra
2.1 Práce u Bati
Po uzavření vysokých škol 17. listopadu začaly popravy, deportace a zatýkání vysokoškolských učitelů, zejména těch, kteří nenašli uplatnění. V polovině prosince 1939 nabídly Wichterlemu místo baťovské laboratoře ve Zlíně ve výzkumných dílnách firmy. Stalo se tak již po druhé, první nabídku odmítl. Zprvu váhal, jakmile ale začala další série zatýkání, již nad ničím nepřemýšlel a přijel do Zlína podepsat smlouvu. Pracovat začal 2. ledna 1940. Jeho vedoucím byl docent Stanislav Landa a Wichterle ho popisuje jako vynikajícího chemika i skvělého vedoucího. Landa prohlásil, že si Wichterle může sám určovat tématiku výzkumu a výsledky si může sám publikovat. Chtěl, aby bylo vědění užitečné i pro firmu. Zaměřil se tedy na prověření Carothensových patentů o Nylonu 66. Největším problémem tohoto nylonu bylo, že se z něj nedala spřádat vlákna. Wichterlemu práci usnadnil fakt, že mohl pracovat se svou diplomovou prací o sacharidech. Ty totiž měly společné rysy s polyamidovými vlákny. Hned při prvním pokusu se tavenina makromolekulárního polyamidu dala táhnout na dlouhá vlákna. Právě díky tomu vzniklo nové oddělení nových hmot a byli mu přiděleni další spolupracovníci. Zde vznikaly metody průmyslové výroby této látky. Wichterle vypracoval technologii výroby kaprolaktamu, základní látky výroby polyamidů a již v roce 1941 vyvinul postup spřádání polyamidové příze. V tzv. jednotkovém provozu začal vznik prvních ponožek a dámských punčoch. Výzkum byl ale před okupanty utajován. Výroba se tedy musela zahájit ve stísněných podmínkách. Nylon se průmyslově začal vyrábět až o deset let později pod obchodním názvem silon. Nejdříve se vyráběly pouze malé objemy, ale zakrátko linky vyráběly desítky tisíc tun ročně.

2.2 Zatýkání ve Zlíně
V prosinci 1942 začalo ve Zlíně zatýkání. Gestapo se pokoušelo o likvidaci odboje. Wichterle se pravidelně účastnil schůzek u inženýra Kouteckého. Nikdy však nepřišla řeč na organizované odbojové činnosti. Koutecký byl jako vedoucí těchto schůzek zatčen a vyslýchán. Byl podroben tzv. zvláštnímu zacházení. Nevyzradil žádná jména, a aby předešel dalšímu týrání, oběsil se ve své cele. Gestapo přivedlo k jeho mrtvole manželku, která se zhroutila, a využili její slabosti, aby prozradila všechna jména. 21. prosince byl Wichterle zatčen. Naštěstí nebyl poslán do koncentračního tábora, ale byl pouze po dobu čtyř měsíců vězněn v Uherském Hradišti.

2.3 Období po válce
Krátce po červnu 1945 jel Wichterle do Prahy zjistit stav zdejších vysokých škol. Původní budova byla zničena, musel se tedy spolu s docentem Lukešem poohlédnout po nových vhodných prostorách. Ty našli v Ústavu organické chemie v Horské ulici. Jenže neměli k dispozici žádné učebnice ani návody k laboratorním cvičením. Wichterle tak trávil večery psaním návodů pro základní preparativní práce. Tím dal za vznik prvním skriptům pro organickou i anorganickou chemii. Sám dokonce napsal i jejich německou a ruskou verzi. Více se zaměřoval na zkoušení studentů, než na psaní testových úloh. Ty pouze doplňovaly celkové hodnocení. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlemu konfliktů a nepřátel. Jakmile se novým rektorem stal Vladimír Maděra, došlo i k propuštění Otty Wichterla. Byl to den 31. srpna 1958. Poté získal azyl na Československé akademii věd. Dne 4. prosince byl jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV).

2.4 Vynález kontaktních čoček
Již delší dobu Otto Wichterle pracoval na výzkumu, který ho později nejvíc proslavil. Syntézou hydrofilních gelů, jejímž cílem bylo vyrobit materiál vhodný na výrobu očních implantátů, se zabýval už od roku 1952. V ústavu makromolekulární chemie došlo na výrobu prvních kontaktních čoček, které byly zkušebně aplikovány pacientům 2. oční kliniky v Praze za spolupráce s doktorem Maxmiliánem Dreifusem. V roce 1961 ovšem ministerstvo zdravotnictví tento výzkum zrušilo kvůli nízkým výtěžkům. On však ve výzkumu pokračoval doma. Potvrdil, že kontaktní čočky lze vyrábět s minimálními náklady. A tak si doma na Vánoce roku 1961 sestavil aparaturu z dětské stavebnice Merkur, zprvu poháněné dynamem jízdního kola a později motorkem z gramofonu. Mohlo se tedy opět začít s aplikací na pacientech. Od roku 1963 se poptávka po kontaktních čočkách rapidně zvyšovala a zprávy o vynálezu doputovaly i do USA, které projevilo zájem. 12. března 1965 byla v Praze podepsána licenční smlouva s Robertem Morrisonem a National Patent Development Corporation (NPDC).

2.5 Totalitní režim a Wichterlovy funkce
V lednu 1968 vznikl Svaz vědeckých pracovníků a Wichterle byl zvolen předsedou přípravného výboru. Také se stal jedním z iniciátorů manifestu 2 000 slov. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. 10. července 1968 byl také zvolen poslancem České národní rady. V lednu 1969 usedl do sněmovny národů Federálního shromáždění jako bezpartijní poslanec. Jelikož se cítil být pouze vědcem, odmítal poslanecký plat. Na své funkce ve FS a ČNR rezignoval do konce roku 1969. Dne 21. prosince 1969 byl Wichterle odvolán z funkce ředitele ústavu makromolekulární chemie. I nadále alespoň zůstával jeho řadovým pracovníkem. "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ