"Komunikaci bychom v tomto případě věnovali prostor ve dvou rovinách, neboť se zde v prvním případě naskytuje vzácná příležitost nahlédnout přímo do neupravené komunikace autora se svojí prací, do které v běžném případě nemá čtenář přístup. Druhá rovina by se týkala vlastní komunikace uvnitř díla, jelikož celý román je zejména o mezilidské komunikaci a o problémech s ní spojenými.

Začneme-li první rovinou, je nutné vzít v úvahu autorovu vizi o finální podobě celého díla. Dozajista neměl v úmyslu vydat román opatřený vlastními zápisky o tom, co je třeba ještě dopsat či upravit. Na nezměněnou podobu rozhovoru mezi autorem a knihou umožnili čtenáři pohlédnout zejména lidé podílející se na vydání tohoto románu. Komunikace vydavatelů s knihou a nyní již i se čtenářem je vedena prostřednictvím poznámek pod čarou uvedených číslicemi. Jedná se zejména o vysvětlení k rukopisu – je–li nějaké slovo nečitelné, přeškrtané, objevuje-li se nějaká pravopisná chyba či dochází-li k rozporu v porovnání se zbytkem textu.
„To je vaše první?“ – „Ne, čtyřletého chlapce jsem nechal u tchyně v Alžíru.(připojena poznámka vydavatele) – v rozporu se str. 10 : „vedle ní spal přitulen čtyřletý chlapeček“
Vydavatel v tomto případě působí jako prostředník komunikace. Zprostředkovává čtenáři nezávislý pohled na komunikaci v rovině autor – dílo a umožňuje co nejpodrobněji přiblížit představu o původní podobě rukopisu. Poznámky pod čarou uvedeny číslem již byly zmíněny výše, poznámky uvedené písmeny a hvězdičkou pak slouží k vyjádření Camusových myšlenek psaných v originále nalezeného rukopisu na okraj stránek.
Je to autentický způsob komunikace mezi autorem a jeho vlastními myšlenkami, které jsou zhmotněny ve formě textu. Za malými písmeny je poznamenáno to, co chtěl autor ještě rozepsat, upřesnit nebo naopak zcela vynechat.
„Stále si ještě pamatoval na jedno představení, kdy babička nakonec vyšla ven úplně bez sebe a on za ní s brekem, ztrápený pomyšlením, že té ubožačce pokazil jednu z vzácných radostí a že promrhal nuzný peníz, jímž museli zaplatit. – (připojena poznámka autora) – připojit známky chudoby – nezaměstnanost – letní tábory v Milianě – hlas trubky – vyhozen – Neopovažuje se jí to říci. Říká: Dneska večer si dáme kafe. Pro změnu. Dívá se na ni. Často četl příběhy chudých, kde se žena chovala statečně. Neusmála se. Odešla do kuchyně. – nebyla odevzdaná.“
Výše uvedená poznámka pod čarou je konkrétní příklad toho, že do této roviny by neměl mít přístup nikdo jiný, neboť pro nezasvěceného jsou tyto poznámky nesmyslné, zcela vytržené z kontextu, do kterého je autor vkládá. Pro čtenáře je totiž zarážející i to, že text pokračuje nadále vyprávěním o způsobu zábavy, zejména o návštěvě kina. Je pro něj tudíž těžké představit si v této pasáži zmínku o letních táborech. Je to jen důkaz násilného vstupu do nekomentované komunikace mezi dvěma subjekty, oddělenými od okolí."