1.

Úvod

2.

Dětství

3.

Studia

4.	Konec života

"Albert Einstein a pojem teorie relativity jsou jedno a totéž. Jeho teorie je základem nového obrazu světa. “Otec nového věku fyziky“, který se narodil 14. března 1879 v Ulmu jako syn židovských rodičů a zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu, sám osobně zůstal vždy skromným a přívětivým člověkem. Místo toh, aby se sám cítil být géniem, za kterého ho považoval celý svět, dával tuto známou odpověď: “Nemám zvláštní nadání, jsem jen vášnivě zvědavý.“
Ve skutečnosti je slavným příkladem toho, jak zdánlivě neúspěšný člověk může mít úspěch. Úplně “selhal na škole a ve studiích“ – což ostatně mělo své důvody i nezávisle na jeho schopnostech – a také jeho profesionální dráha byla zpočátku skromná. Jeho životní krédo znělo: “ Fantazie je důležitější než znalosti.“ A právě toto krédo ho spolu s epochálním myšlením dovedlo k teorii relativity.
Vyrůstal v Mnichově, studoval v Curychu a v roce 1902 přijal místo v patentovaném ústavu v Bernu, kde zůstal sedm let a ve svém volném čase psal svoji doktorskou práci nové určování velikostí molekul a své pojednání Elektrodynamika částic v pohybu. Jak později vyprávěl svému příteli, nápad dostal, když se jednoho dne ráno probudil. Tímto nápadem byla teorie relativity – potřeboval však ještě několik desetiletí, aby ji propracoval a aby se prosadila. Tvořily ji dvě otázky: “ Jak se chovají přírodní zakonitosti ve volném prostoru?“ a: “Co se stane, když poběžím za světelným paprskem a nakonec ho dohoním?“. Odpověď zní: “Čas a prostor nejsou žádné od sebe se odlišující veličiny, ale společně tvoří jednotu čtyř rozměrů.“
Svoje úvahy nazval “teorií relativity“, protože: “Při úvahách o problémech časoprostoru jsem poznal, že prostor, čas a hmota jsou pouhé relativní pojmy, to znamená, že platí vždy jen ve vztahu k příslušnému subjektu.“
Od té doby je tato úvaha shrnuta do známého Einsteinova vzorce: E=mc2 (energie se rovná hmotě násobené čtvercem rychlosti světla). Hmota tělesa je závislá na jeho rychlosti, mezi hmotou a energií existuje úzká souvislost. Jeho teorie byla definována i takto: “ Zrušil antitezi mezi hmotou a energií tak, že hmotu označil za zamrzlou energii a energii za zkapalněnou hmotu.“ heslovitá zkratka této definice zní: “Zakřivený prostor a ohnutý čas.“
Když se 33 let po formulování jeho vzorce v roce 1938 Otto Hahnovi společně s Fritzem Strassmanem a Lise Meitnerové v Berlíně podaří rozštěpit uranové jádro, nezačíná tím pouze “atomový věk“, ale znamená to i praktické potvrzení Einsteinovy teorie: jen s malým množstvím hmoty je možno vytvořit velké množštví energie. První atomová bomba v roce 1945 to demonstruje tím nejdrastičtějším způsobem. Mezi těmito lety leží období, v němž se Einstein po profesuře v Curychu, Praze a Berlíně, po získání Nobelovy ceny a po emigraci v roce 1933 stal světoznámým mužem a je po Newtonovi považován za nejvýznamnějšího fyzika."

Práce obsahuje fotografii.