"Charakteristika díla
Evžen Oněgin je román ve verších. Veršovaný román je literární dílo vystavěné jako román, psané však básnickým jazykem a ve verších. Účinek a bohatost děje je kombinován s vytříbeným básnickým jazykem. Kompoziční struktura díla je blízká románu či novele, nicméně časté je dělení díla na podstatně kratší části, častá je změna úhlů pohledu a mnohé lyrické pasáže. Oproti klasickým románům je většinou kladen mnohem větší důraz na psychologickou stránku děje a duševní život jednotlivých postav. Veršovaný román je vlastně delší epická, či spíše lyrickoepická báseň s dějem vystavěným formou románu. Často splývá s poemou či eposem.
Je rozčleněn do osmi hlav, které jsou uvozeny motty ruských i světově proslulých autorů. Dílo je vystavěno na principu tzv. zrcadlové kompozice, kdy jsou do kontrastu postaveny vedle sebe dvě rozdílná prostředí nebo protikladné postavy: město – vesnice, Oněgin – Lenskij, Olga – Taťána).
Příběh se odehrává v 19. století ve vyšších společenských kruzích v Rusku a ukazuje jejich život na venkově, ale i ve městech – v Moskvě a Petrohradě.

Obsah
V první hlavě nás básník seznamuje s postavou Evžena Oněgina. Jeho otec byl zadlužený, přesto si nedokázal odpustit žít velmi nákladně, jak byl zvyklý v době, kdy byl ještě bohatý. Stále si tak držel služebnictvo a o syna se staraly chůvy, které jej také vychovávaly a vzdělávaly. Nad Evženem tak nikdo nevládl pevnou rukou a on si navykl na to, že si může dělat, co chce. Užívá si ve společnosti, obchází večírky a společenské akce, baví se tam zcela nezávazně a pro své rozptýlení zneužívá ženy. Ale i to se mu začne zajídat, a proto uvítá, když ho k sobě na venkov pozve starý strýc, který by mu rád jednou předal svůj statek. Jenže když Evžen Oněgin přijede, je už pozdě a strýc už zemřel.
Druhá hlava vypráví, že se Oněgin seznamuje se svým dědictvím a rozhodne se, že na čas se ve vesnici usadí. Okamžitě se dostává do popředí zájmů všech žen v okolí, které by rády provdaly své dcery. A proto i zde má Obětin mnoho příležitostí, kde se pobavit, s kým trávit čas. Jenže život na venkově mu přijde nudný a nezajímavý. Dokud se neseznámí s básníkem Vladimírem Lenským, který se stává jeho věrným přítelem a svěřuje se mu se svou láskou k Olze Larinové. Spolu s ní nám básník představuje její přemýšlivou sestru Taťánu a matku, která v mladí věřila, že najde lásku, ale nakonec se vdávala bez ní a na život v manželství si přece jen zvykla, byla v něm šťastná, dokud jejich otec nezemřel.
V třetí hlavě přivádí Lenskij svého přítele k Larinům a seznamuje jej s Taťánou, která se do Oněgina zamiluje a neví, jak své pocity ovládnout. Nakonec se rozhodne, že napíše Oněginovi dopis, ve kterém mu upřímně vyzná svou lásku. Když dopis pošle, váhá, jestli udělala správně a své troufalosti lituje.
Ve čtvrté hlavě přichází Oněgin s Lenským opět na návštěvu k Larinům a Taťánu to vyplaší, protože se bojí, aby se jí nevysmál. Proto uteče do zahrady, kde si však Evžen Oněgin najde, aby s ní o dopise promluvil. Je dojat jejím bezelstným citem, ale protože ho nedokáže opětovat, odmítne jí s tím, že je ještě příliš mladá na to, aby viděla, kdo je pro manželství s ní vhodný a kdo ne. Od té doby se Taťána trápí a Oněgin se jejich statku pro jistotu vyhýbá, pouze od přítele Lenského ví, co se u nich děje. Až jednou mu přítel přinese pozvání na oslavu Taťánina svátku a přesvědčí jej, aby Larinovi přece jen navštívil.
Pátá hlava je uvozena snem, ve kterém se Taťáně zdá o medvědovi, který ji dovede k chatrči v lese, ve které se setkává s Oněginem. Podle snáře dívka pochopí, že to bylo znamení, že jí je Oněgin souzen a ještě více je kvůli tomu smutná. O to více je zaskočená, kdy muž jejího srdce je jako čestný host posazen při hostině na její počest naproti ní. Oněgin se rozhodne Taťáně ukázat, že skutečně jí není hodný (navíc je pobouřen nízkou společností), a flirtuje s její sestrou Olgou, snoubenkou romantického a naivního snílka Lenského. "

Významné informace jsou v textu tučně zvýrazněny nebo podtrženy.