"HLAVNÍ BODY ADLEROVY TEORIE.
• Usilování o nadřazenost- každý usiluje o překonání pocitu méněcennosti a dosažení určité nadřazenosti /v rozporu s Freudovým pojetím pudových motivů/
• Důraz při usilováni o nadřazenost je však kladen na společnost: úsilí o nadřazenost má cenu, je-li společensky zaměřeno, antisociální usilování je regresivní
• Pro porozumění chování jedinců musíme znát jejich jedinečné cíle, z toho vyplývá cílevědomost /člověk má být cílevědomý/
• Pocity méněcennosti vyplývají hlavně ze situace nedostatku

SOBECKÉ USILOVÁNÍ O NADŘAZENOST:
• Sobecké pokusy, antisociální chování vede k poruchám – přecitlivělost, nesnášenlivost, přání postavit se celému světu /teď jsem tu já a mám pravdu/
• Začíná brzy v dětství
• ROZMAZLENÉ DÍTĚ – výsadní místo, v dospělosti má problémy, má pocity křivdy, chce vše a vede proti druhým skryté nebo přímé nepřátelství
• ZANEDBANÉ NEBO NECHTĚNÉ DÍTĚ – nedůvěřivé ve spol., podezíravé

SOUROZENECKÉ POŘADÍ – hraje roli v životě jedince
• Prvorozené děti- musí ustoupit ze středu pozornosti rodičů po narození dalšího dítěte, cvičí se hodně v samostatnosti, někdy citově trpí, cítí se odstrčené
• Druhé/prostřední/ dítě – rodí se do sociálně vyvážené situace, nezakouší trauma „odsunutí“, starší bratr nebo sestra – podnět k většímu usilování
• Nejmladší děti- rozmazlovány, nesnadno vytváří soc. cit, porucha přizpůsobení

CÍL VÝVOJE OSOBNOSTI A UZDRAVENÍ:
• SOCIÁLNÍ CIT – ZNAK DOBŘE PŘIZPŮSOBENÉ OSOBNOSTI
• Vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého
• Pravý původ nemoci u neuróz- nedostatek spolupráce s druhými a neschopnost spolupráce
• Hlavní roli ve výchově soc.citu hraje matka"

Vimperk