"Antiautoritativní pedagogika - kritika dosavadního školství a autoritativnost tradiční výchovy, došlo k velké radikalizaci studentů, studentské bouře, reformy na vysokých školách, politická a společenská krize autority. (slovník cizích slov on-line). Antipedagogika se liší od antiautoritativní pedagogiky tím, že odmítá výchovu vůbec. Výchova podle ní deformuje.

Černá anti – pedagogika
Je nejradikálnější směr antipedagogiky, Prokop uvádí: „je obžalobou každé vědy o výchově, každé výchovné teorie, současná výchova v sobě nese násilí, totalitarismus, mystifikaci, nebo dokonce až nepřátelství vůči dítěti.“ (Prokop, 2005, s. 235). Singule k tomuto píše: „sama výchova a stejně tak i žák jsou vynálezem vychovatelů“. (Singule, 1992, s. 31).
Millerová uvádí: „Snahou antipedagogů není apelovat na rodiče, aby se jinak chovali ke svým dětem, ale vyvolat u dospělých nový postoj a informace o dítěti. O kolik jim nebude umožněno poznání, co se vlastně stalo v jejich vlastním dětství, o tolik jejich určitá část zůstane zmrazená a jejich citlivost k pokořování dětí jim bude lhostejná. Všechny výzvy po lásce, solidaritě a milosrdenství budou bezvýsledné tak dlouho, dokud budou chybět důležité předpoklady k mezilidskému pochopení a vzájemnému porozumění.“ (Millerová, 2001, s. 10-11).

Descholarizace
Radikální alternativa vzdělávání – descholarizace, odlišuje se svou koncepcí zásadě tím, že existenci školy popírá jako nežádoucí. Průcha uvádí: „školu považuje za instituci, která má odemřít a zaniknout. Tento myšlenkový proud je vyjadřován termínem descholarizace, resp. odškolnění“. (Průcha, 2004, s. 73). Uvedený termín vstoupil do mezinárodní komunikace v souvislosti s knihou amerického sociologa a sociálního ekologa Ivana Illiche (1926-2002) Deschooling Society (1971). U nás publikována jako Odškolnění společnosti (2001). Nakladatelství Kosmas tuto knihu definuje: „Ivan Illich v knize ostře kritizuje současnou školu a požaduje její likvidaci. Školy v rozvinuté společnosti jsou podle něj vším jiným, jenom ne místem vzdělávání. Změnu této situace vidí právě v odškolněné společnosti, tedy společnosti, která zásadně změní stávající formu školy“. (internetové knihkupectví Kosmas on-line).
Cíle výchovy dle Štrynclové: „zdůrazňování osobnosti dítěte, jeho svobody a autonomie, pojetí dítěte jako bytosti, která je schopna sama o sobě rozhodovat a řídit svůj vlastní vývoj“. Dále uvádí: „antipedagogika narušuje vžitý mýtus o nutnosti záměrného vychovávání nedospělých, zatímco pedagogika antiautoritativní tyto tradiční pozice zcela neopouští.“ (Štrynclová, 2003, s. 9).
Důsledkem zjištění, že zážitky z dětství se podstatnou měrou podílejí na utváření osobnosti, byly snahy nalézt novou výchovu, která by nevedla ke vzniku neuróz a dalších psychických poruch. V počáteční optimistické fázi psychoanalýzy převládala víra v možnost úplně vyloučit vznik neuróz tím, že budou odstraněny chyby ve výchově. (Štryncová, 2003, s. 15)."

Dubnický technologický institut