"Toto dílo je vlastně vtipnou a duchaplnou učebnicí nebo návodem ke šťastnému životu. Autor se v tomto díle nezabývá metafyzickými problémy, jako ve svém hlavním díle. Knih je psána tak, aby jí čtenáři užívali v praktickém životě. Podle Schopenhauera by měl člověk, který už je na světě svůj život žít, snažit se ho prožít co nejšťastněji a bez útrap. Tohle je vlastně celá idea této knihy. Z tohoto hlediska dává autor čtenáři pokyny, co má dělat a čeho se má vyvarovat, aby byl jeho život nejšťastnější a nejklidnější. Tedy pouze v tom případě, pokud je to na tomto světě vůbec možné.
Kniha je rozdělena na několik částí.
V úvodní části se autor zabývá otázkami rytířské cti a zpochybňuje středověké názory na rytířské souboje. Zabývá se hlavně otázkou, jestli je možné nazývat právo silnějšího právem.
Podle autorova názoru je stejně čestné a rozumnější, když je chytrý bojovník zabít svého soupeře, než ho vyzvat na souboj, ve kterém silnější ví, že soupeř díky svým fyzickým předpokladům nemá šanci uspět. Neodsuzuje zabití člověka, který jiného v návalu vzteku urazil nebo ponížil.
Další otázkou, kterou se zabývá je otázka cti. Ale jen ctí vysokých vojenských hodnostářů, kteří mají zakázáno bojovat. V případě, že jsou tedy uraženi a tuto urážku protivníkovi soubojem neoplatí, jsou nuceni strávit celý zbytek svého života v hanbě. Tento trest vedl v častých případech k sebevraždám.
Dalších několik stran své knihy věnuje národní cti. Zde se Schopenhauer vrací ke svému oblíbenému tematu, ke slávě. Podle autora může člověk slávy dosáhnout několika způsoby. Jedním z nich jsou činy a druhým díla. Říká, že sláva je většinou přisuzována těm dílům, která předbíhají dobu. Tato díla jsou oceněna budˇ na sklonku autorova života nebo často až po jeho smrti.
Sám autor toužil celý život po slavě a uznání, ale dočkal se jich až v pokročilejším věku."