1.	Cambridgeská škola

1.1.	Arthur C. Pigou

1.1.1.

Teorie blahobytu – spotřebitelův a výrobcův přebytek

1.1.2.

Teorie blahobytu a externality

1.2.	Cambridgeská teorie peněz

1.3.	Pigouův efekt

1.4.	Teorie nedokonalé konkurence

2.

Závěr

"Otcem a zakladatelem Cambridgeské školy je Alfred Marshall i proto by bylo možné používat název Škola Alfreda Marshalla. Byl natolik výraznou a vlivnou postavou, že ostatní příslušníci této školy plně převzali způsob jeho ekonomické analýzy. Nelze říci, že by zůstali v jeho stínu. Např. Artur C. Pigou, který byl Marshallův nástupce na katedře politické ekonomie v Cambridgi, přispěl významně do teorie blahobytu a do teorie peněz. Do této školy lze přiřadit i další osobnosti například Dennise H. Robertsona, Joan Robinsonovou, která s nikým menším než je John Maynard Keynes jsou do Cambridgeské školy v počátcích své kariéry řazeni. Oba dva se v 30. letech od neoklasické tradice odvrátili a zaměřili se na makroekonomickou analýzu, ale i přesto lze určité stopy Marshallova myšlení v jejich pozdějších pracích najít. Do 30. let se o Cambridgeské škole mluvilo jako o „anglické škole.“ Z toho lze vyčíst, jaký měla pro tuto zemi význam. Základním znakem, který ji dal Marshall, byla snaha uchovat tradici anglických klasiků – A. Smithe, D. Richarda, J. S. Milla. Z tohoto důvodu se tato škola označovala jako neoklasická, ale později se pojem neoklasická ekonomie začal chápat v širším významu a byla pod něj zahrnována krom Cambridgeské školy i škola lausannská, většina evropských a amerických marginalistů vyjma rakouské školy.
Cambridgeskou školu s lausannskou spojoval zájem o ekonomickou rovnováhu a ekonomický blahobyt. Výrazně se lišily v metodě zkoumání tržní rovnováhy. Lausannská škola rozvíjela metodu všeobecné rovnováhy trhů, cambridgeská používala metodu dílčí rovnováhy trhu – zkoumala poptávku, nabídku a rovnováhu určitého celku za předpokladu, že na všech ostatních trzích nedochází k žádným změnám (ceteris paribus). Tento způsob nebyl přijatelný pro ekonomy exaktnějšího myšlení, ale umožňoval snazší orientaci a pochopení elementárních tržních vztahů a díky tomu se Marshallova ekonomie používala v nižších univerzitních kurzech ekonomie a používá se v nich dodnes.

Arthur C. Pigou
Plně navázal na Marshallovo ekonomické učení. Jeho hlavním přínosem byla teorie blahobytu a také přispěl k rozpracování cambridgeské verze kvantitativní teorie peněz. Žil v letech 1877 – 1959. Byl studentem Alfreda Marshalla, kterého vystřídal v roce 1908 v křesle profesora politické ekonomie na univerzitě v Cambridgi, kde setrval až do roku 1943. Teorii blahobytu podal v knize „Bohatství a blahobyt“ (1912), kterou následně přepracoval a zdokonalil. Publikoval ji v jeho nejznámějším díle „Ekonomie blahobytu“ (1920). Plně se zde projevilo Pigouova neoklasika. "

Práce nepřiznaně čerpá ze zdroje: bbs.xf.cz/Esej/Cambridgeska_skola.doc.