1.	Od literárních počátků do 70.let 15.století

2.	Od 70. let 15. století do 20. let 17. století.

Literatura humanismu, renesance a reformace.

3.	Od 20. let 17. století do 70. let 18. století. Domácí a exulantská literatura doby baroka.

4.Povaha obrozenské kultury a její proměny, modely národní literatury

5.	Český literární romantismus a biedermeier

6.	Česká próza 19. století

7.	Proměny české poezie v druhé polovině 19. století

8.České divadlo a drama od konce 18. století po Českou modernu

9.	Česká moderna, symbolismus a dekadence

10.	Předválečná moderna, česká literatura v souvislostech nastupujících uměleckých směrů – futurismus, kubismus, dada

11.	Expresionistická poezie a próza

12.	Avantgarda 20. – 40. let 20.století – poetismus a surrealismus

13.	Česká pŕoza 20. – 40. let 20.století, proměny

poetik a žánrů

14.	Česká poezie 20. – 40. let 20. století, proměny poetik a žánrů

14.	Česká poezie 20. – 40. let 20. století, proměny poetik a žánrů

15.	Česká literatura 50.let 20.století

16.	Česká poezie 60. let 20. století

17.	Česká próza 60. let 20. století, drama a film

18.	Česká poezie v 70. a 80. letech – v domácí produkci a exilu

19.	Česká próza v 70. a 80.letech 20. století – v domácí produkci a exilu

20.	Česká literatura po roce 1989

"1. Od literárních počátků do 70.let 15.století
Termín starší literatura – ještě v NO doufali, že objeví starší než dosud (to by byla stará
literatura)
Dříve se nechápal rozdíl stará / nová jako dnes, barokní texty se běžně četly.
1818 Dobrovský – mezník mezi starou a novou literaturou nachází v roce 1526 (nástup
Habsburků) – termín mechanický, žádný vývoj žánrů a témat
Jungmann – mezník viděl v roce 1620 (bitva na Bílé hoře, nástup baroka a rekatolizace) –
změna žánru, stylu...
Současný pohled (od konce 19. stol.): starší česká literatura začíná literaturou
velkomoravskou, příchodem Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu a končí koncem
baroka, počátkem NO, 3. ¼ 18. stol., 1774 – zrušení jezuitského řádu, vydána Obrana jazyka
hraběte Kinského
Badatelé: (dějiny literatury)
Dobrovský, Jungmann, Šafařík, Sabina, novější práce: Jaroslav Vlček – pozitivistická práce,
nerozlišuje mezi textem významným a méně významným (1951), Jan Jakubec (1934), Arne
Novák – Přehledné dějiny literatury české (1936-39), Akademické dějiny české literatury 1.
díl od Hrabáka
Zdeňka Tichá, Lehár, Stich, Kopecký – stručné
Časopisy a sborníky: Listy filologické, Česká literatura, Studia histiria et komediana,
příležitostné sborníky
Specifické rysy starší české literatury
- neúplnost – lit. památky jsou zachovány ve zlomcích (požáry, války, nevhodné
uložení, vyškrabávání pergamenů – palimpses), zlepšení po vynalezení knihtisku –více
exemplářů
- nepůvodnost – autoři chtěli zvláštním způsobem zpracovat již zpracované téma; texty
se považovaly za zjevené, středověký autor byl pouze reproduktorem myšlenek
- anonymita – rukopisná kniha neměla ve středověku titulní list, objevuje se až několik
let po vynálezu knihtisku
- jazyková různorodost
Do starší české literatury patří veškerá literární díla, která vznikla na našem území (historické
území zemí koruny české), sloužila kulturním potřebám předků, psána jazyky, které se tehdy
užívaly (čeština, staroslověnština, latina, němčina, hebrejština).
Patří sem také literatura vzniklá v zahraničí, která měla oslovovat české publikum –
exulantská literatura barokní (Komenský).
Synkretismus fcí
Literatura má několik fcí, které zaštiťuje fce estetická (Mukařovský). Sčl nerozlišovala, zda
jde o literaturu krásnou, naučnou, zábavnou ... legenda – poučení o životě světce, morální
vzor, estetická fce, zábavná fce; to samé exempla – teologie + humor
= souhrn fcí
Periodizace

863 – poslední ¼ 13. stol. - staroslověnské období, příchod Konstantina a Metoděje
2
Literaturu tvoří duchovenstvo, je pro něj i určena, lit. jazykem je staroslověnština a latina (ve
velmi omezené míře i čeština)

Poslední ¼ 13. stol. – 1. léta 15. stol.
Kromě duchovenstva začíná literaturu tvořit také šlechta, ta se stává skupinou, pro kterou je
literatura určena. Lit. jazykem se stává čeština.

léta 15. stol. – 70. léta 15. stol. – doba husitská
V domácím prostředí čeština vytlačuje latinu prakticky ze všech pozic. Latina se používá pro
kontakt se zahraničím. Na konci tohoto období byl vynalezen knihtisk

70. léta 15. stol. – 20. léta 17. stol. (1620) – doba humanismu a renesance
Literatura je určena především měšťanstvu, které literaturu tvoří. Česká literatura se ve
srovnání s klasickou evropskou renesanční literaturou jeví jako odlišná, ale nikoli méně
hodnotná. (nemáme velké drama ani román, ale máme velké množství populárně-naučné
literatury – obrovský význam pro kulturu a povznesení národa)

20. léta 17. stol. – 70. léta 18. stol. – doba baroka
Doba velkých společenských rozporů, náboženských problémů, rekatolizace, odchod
vzdělanců do exilu. Hovoří se o literatuře domácí katolické a exulantské protestantské. Začíná
zájem o ústní lidovou slovesnost."