1.

Život

2.	Osobnost a motivy

3.

Básně

3.1

Vztahy

3.2

Krása

3.3

Albatros

3.4

Spleen

3.5	Víno samotářovo

3.6	Litanie k Satanovi

3.7

Epigraf

3.8

Cesta

4.

Překlady

4.1	Vítězslav Nezval

4.2	František Hrubín

4.3	Karel Čapek

4.4	Další překlady vydání

“Květy zla (Les Fleurs du mal, 1857) – básnická (lyrická) sbírka, za kterou musel zaplatit pokutu z mravnostních důvodů (urážka náboženství a morálky). Tato básnická sbírka je považována za klíčové dílo moderní světové poezie. Obsahuje 126 básní rozdělených do šesti oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt. Poezie je zaměřená na dojem, účel šokovat tehdejší francouzskou společnost. Projevují se dost i jeho nespoutaná osobnost a život. V básních líčí nepřikrášlený obraz skutečnosti, které vládne nepoetické Zlo, jehož ztvárnění se až dosud poezie vyhýbala, jasný příklad báseň:Zdechlina (někdy též překládáno Mršina, Mrcha). Jedna z nejznámějších básní sbírky. Básník a jeho milenka narazí po cestě na rozkládající se mršinu, kterou hýbou červi. Připomíná, že jednou i ona, jeho milenka přes veškerou svou krásu takhle skončí. V hrobě ji budou hryzat červi-uměleckým krásným jazykem popisuje ošklivé věci na kontrastu věcí pěkných nebo obyčejných: (…)Tu hnusnou zdechlinu, jež ležela a hnila na stezce plné oblázků. Autor vychází z faktu, že člověk nemůže dosáhnout štěstí odtud pramení bolest, o to intenzivnější. V reálném světě tak zůstává jedinou pozitivní hodnotou umění usilující o krásu. Nakonec se jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti stává klidné spočinutí ve smrti. Bolest je o to silnější, oč se vzpomínce, snu objevuje více štěstí. Sbírka vyjadřuje rozpolcenost básníka mezi zlem a potěšením, splínem a ideálem. Jedinou možností, jak uniknout ze zajetí nudy, bolesti, je nalézt krásu v oblasti zla. Baudelaire je i v erotice rozdvojený, ženy zbožňuje i proklíná. Podle něj krása a láska v tomto světě přetvářky, koupené lásky prostě nemůže existovat.
Báseň Vztahy: (Shody, Souzvuky, Spojitosti) vztahy v přírodě, příroda je chrám, kde ne všechno je krásné, noc musí být zlá a krutá aby den byl jako plný jas. Krásné vůně a melodie a protiklad ozvěny hluboké temné a objemné jako tma…
Báseň Krása: Krása se vyvyšuje nad ostatní věci, je krásná, nesmrtelná, inspiruje básníka, autorovi je jedno, zda přichází od ďábla, či od boha, hlavně že činí svět krásnějším.
Báseň Albatros: básník se srovnává s albatrosem a ukazuje na něm, jak ve svém prostředí – na obloze, v nekonečném prostoru se cítí dobře, ale když se dostane na zem, do skutečného světa, žije se mu těžko, je zklamaný. Motiv moře je častý v básních.(On prve krásný tak, jak směšný, chudák je!)"

Ukázky jednotlivých překladů jsou vloženy jako grafické objekty.