1.	Důvody sepsání tohoto díla

2.	Sociokulturní zamyšlení se nad kapitalismem a náboženstvím

3.	Protestantství a kapitalismus

4.	Mravní povinnost

5.	Askeze kapitalismu

"Webera inspirovala k sepsání Etiky práce jednoho z jeho žáků, který srovnal socioprofesní uplatnění jednotlivých náboženských skupin a dospěl k zajímavému závěru, že nepoměrnou většinu vedoucích míst v evropském průmyslu a obchodu zaujímají muži protestantského vyznání (mezi nimi mnoho Židů, zejména v severním Německu a Nizozemí). Weber tedy začal ze sociologického hlediska zkoumat jednotlivé protestantské církve: kalvinisty, metodisty a baptisty (americké puritány).
Dochází k závěru, že fenomén kapitalismu přímo souvisí s kalvinismem a puritanismem, tedy s přísnou askezí, která “přetváří práci v kámen”. Zejména u kalvinistů má význam ústřední doktrína jejich víry: učení o predestinaci a vyvolení. Kalvinisté jsou svým náboženstvím založeni k tomu, aby lidským věcem dávali vnitřní duchovní rozměr a potvrzovali tím správnost své víry. Ve své práci se snaží postupovat racionálně a vytvářet řád, který je pro protestanta vírou i posláním, vlastně prováděním vůle Boží na zemi. Stejně to platí o zisku z kapitálu a o půjčování na úrok, jehož zákaz byl jedním ze základních dogmat západní církve před Kalvínem. Vytváření zisku z kapitálu prostřednictvím investice a úvěru se stává legitimním průvodním jevem života v protestantské víře. Toto konání ovšem není samoúčelné; to znamená, že zisk z vlastní činnosti má být nástrojem dalšího zlepšení práce a lepší organizace. Opravdový kapitalista neakumuluje kapitál proto, aby dosáhl potěšení nebo uspokojení, ale aby lépe zorganizoval a zracionalizoval práci a obohatil tím lidský život – nejen svůj, ale i těch, kteří jsou nějak spojeni s jeho podnikáním. Svůj úspěch a své bohatství pak vykládá jako známku Boží přízně, předurčení své rodiny a svého rodu k blaženosti.
Duch kapitalismu je neoddělitelně zakotven v myšlence přísné mravní povinnosti, která je protestantismu vlastní coby zcela nový ekonomický étos člověka. Podnikatel–kapitalista není dobrodruhem, spekulantem ani marnotratníkem, ale asketickým člověkem, který si uvědomuje hodnotu majetku a odmítá svým jměním plýtvat pro vlastní pochybné potěšení. Je věrný svému poslání (Beruf), jehož naplnění pro něj představuje nejvyšší uspokojení. Hovoříme zde o morální (nikoli nějak zákonem stanovené!) povinnosti vůči společnosti, tedy o mecenášství, podpoře charitativních spolků a obecně o napomáhání pokroku lidstva – který nepochází z mozků sociálních inženýrů, ale z každodenního života v komunitě. Dnešními slovy: kapitalista je ústřední postavou občanské společnosti – a Weber je jedním z jejích “metodologických zakladatelů”, když zavádí sociologické rozdělení na Gemeinschaft (společenství) a Gesellschaft (společnost)."

Referát pro Dějiny ekonomického myšlení Filosofická fakulta Univerzity Karlovy.