Soubor obsahuje výpisky hodin z Dějin hudby na téma Středověk.

"Středověk
- období let 313 – 1 420 př. Kr.
- roku 313 př. Kr. ediktem milánským se určuje státní náboženství – zrovnoprávňuje křesťanství s ostat. nábož.
- konec středověké hudby – kolem roku 1420 n. l. (začátek renesance)
- tři vrstvy středověké společnosti: kněží (církev/duchovní - nejvzdělanější), rytíři (šlechta), poddaní
- hudba - sloužila k bohoslužbám, tancům a oslavám
- hlavním úkolem katolické církve bylo šířit křesťanství a souviselo to s bohoslužbami = liturgiemi
- součástí obřadů byl zpěv, a proto měl rozvoj liturgie důležitou roli pro vývoj hudby
- liturgie používaly pouze latinu
- jednohlas, vokální (bez doprovodu), zpívají jen muži, meditativní charakter, latina, prostor (kostel,
klášter), hudba podporuje text, důležitý obsah textu
- liturgická a světská
- druhy notace:
• neumová – nepoužívá notové linky a určuje průběh melodie jen přibližně

• menzurální – již i přesnější délky not
- hudební teorie - hudební teoretik Quido z Arezza - vytvořil solmizaci (ut, re, mi, fa, sol, la)
- 4 stupnice = mody; autentické – dórský, frygický, lydický a mixolydický, plagální (odvozené) -
hypodórská, hypofrygická, hypolydická, hypomixolydická
Liturgická hudba
- chorál – oficiální hudební projekt (církevní účely), jednohlasý bohoslužebný zpěv
- gregoriánský chorál - v 7. století došlo ke sjednocení a zapsání chorálních zpěvů; tyto zpěvy se staly schváleným
bohoslužebným zpěvem (stejná po celé Evropě)
- podle papeže Gregoria I. (Řehoře), o kterém se říká, že napsal všechny chorály a napovídal
mu je Bůh (ale není tomu tak)
- autoři zpěvů – mniši („za zdmi klášterů“), autor není důležitý - většina anonymních
- podoba chorálu - texty většinou z bible
- jednohlas, pouze muži, bez doprovodu, melodie v malých intervalech (většinou v sekundách),
text důležitější než hudba, melodie jde nahoru nebo dolů podle přízvuků ve slovech, latinsky,
rytmus - podle textu, rozsah do oktávy
- hlavní bohoslužbou je mše - doprovázena zpěvem
- chorální zpěvy se také dělí podle způsobu provedení:
• antifonální – střídání dvou sborů
• responsoriální – střídají se sólista a sbor
- dělení podle poměru not k 1 slabice
• sylabický – na jednu slabiku připadá jedna nota
• melismatický – na jednu slabiku připadá více not
- struktura mše - 2 skupiny - podle toho jestli se v průběhu roku mění nebo jsou stejné
1) ordinarium missae – zpěvy se stálými texty, které se nemění – kyrie, gloria, credo, sanktus, benedictus, Agnus Dei
2) proprium missae – obsahuje proměnlivé části mše – introitus, graduale, aleluja, ofertorium, communio
- Ordinarium
1. Kyrie – kyrie eleison = pane smiluj se
2. Gloria – gloria in excelsis Deo = sláva na výsostech bohu
3. Credo – credo in unum Deum = věřím v jednoho Boha
4. Sanctus = svatý
5. Benedictus – benedictus qui venit in Nomine Domini = blahoslaven, kdo kráčíš ve jménu Páně
6. Agnus Dei – beránku boží – quitollis peccata mundi = který snímáš hříchy světa


- Proprium - mše při svátcích
1. Introitus = vstupní zpěv
2. Graduale = oslavná část (zpěv mezi čtením z bible), gradual= schod, gradualus = zpěv ze schodů
3. Alleluia – chvalte Hospodina; zpěv, který připravuje na hlavní čtení
4. Offertorium = obětování, během obřadu – s chlebem a vínem
5. Communio = přijímání (chleba a víno)"

Konzervatoř České Budějovice

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ