“ Edith nepřišla na svět v nemocnici jako její sestra, ale na ulici, přímo na dlažbě 19. prosince 1915. když Edith vyprávěla o svém zrození, komentovala: „ Ve tři ráno nebyla zrovna vhodná doba, aby člověk vylezl z maminčina břicha podívat se, jestli je to venku lepší než uvnitř.“ Její sestra o tom píše : „Pro zpěvačku realistického šansonu nemohl být věru vstup na scénu efektnější. Editu poznamenalo už její zrození.“Její matka chtěla, aby se jmenovala Edith na památku Angličanky Edith Cavellové, hrdinské vyzvědačky, kterou Němci popravily pár dní před Edithiním narozením. Neuplynuly však ani dva měsíce a Lina dala dceru své matce. Ta však nebyla zrovna vhodnou babičkou. A tak se malá Edith díky otci dostala do jistého „salónu“ v Bretani. Od sedmi do patnácti let pak pracovala se svým otcem na dlažbě - vybírala peníze.

Když se poprvé setkala se svou sestrou, bylo jí patnáct let, Simone dvanáct a půl. Daly se dohromady a zpívali na ulicích. Simone o tomto období píše : „Svou stabilní čtvrť jsme neměli. Často jsme střídali pracoviště. Když jsme přišly ne nové místo, ze všeho nejdřív jsme vyhledaly policajta a zeptaly se, kde je komisařství, abychom se mohly uklidit co nejdál. Neměly jsme totiž povolení a označili by to jeko žebrotu.“

Asi o dva roky později přišlo první Editino angažmá. V baru jménem Juan - les - Pins. Pak do jejího života vstoupil muž jménem Louis Leplée a nabídl jí učinkování v kabaretu Gerny´s. Edith měla tehdy umělecké jméno Huguette Elias. To se mu však nelíbilo, a tak pro ni vymyslel jiné - Piaf, což znamená žabec, nebo vrabec. V kabaretu ,ve kterém sklízela první úspěchy působila asi sedm měsíců. Pak přišel velký zvrat . Šestého dubna 1936 byl Louis Leplée zavražděn a Edith podrobena výslechu. Nakonec byla propuštěna, ale na slávě jí to nepřidalo. Pak dostala angažmá na čtvrt roku v podniku Rychlík v Nizze. Po návratu do Paříže se setkala se svým přítelem Raymondem Assem. Díky němu vystoupila v prestižním podniku A.B.C.,což pro ni znamenalo veliký vzestup."