"Je třeba připomenout, že osvícenství se odehrávalo ve vyšších sociálních vrstvách, v „elitě“, v aristokratických a také buržoazních kruzích. Role buržoazie díky osvícenství vzrostla - měšťanstvo se začalo více zajímat o vzdělání, vstoupilo do veřejného života. Vyústěním této situace byla Velká francouzská revoluce.
Dalším pojmem je osvícenský absolutismus, jímž se rozumí nový postoj panovníka ke své funkci. V Rakousku – Uhersku měl pozitivní dopad – mnohé reformy pomohly rovoji země, vzdělání a industrializaci. Absolutismus ve Francii měl jinou podobu – panovník se stále zajímal především o sebe a o dvůr.
Kořeny osvícenství je možné hledat již v renesanci, která znovu objevila kouzlo a hodnoty antické filosofie a kultury. Osvobození se od přílišné zbonžosti a manipulace církví osvícenství nahrávala reformace, během níž ztratila církev na svém významu a vlivu. To ovšem neznamená, že by se osvícenští filosofové odkláněli od Boha, pouze upravili pohled na Boha. Snažili se ho poznat rozumově, ne bezhlavě a bez přemýšlení. Nové směry náboženství byli v novověké Evropě ateismus, deismus a pantheismus. Mezi osvícenci byl oblíbený deismus, především Voltairem. Deismus prosazuje myšlenku, že Bůh svět stvořil, ale dále již do jeho dění nezasahuje."