"1. 1. Doplnění Chopinových rad

Je až obdivuhodné, kolik knih a publikací na téma „Klavírní technika“ bylo a je na-psáno. Není jediná kniha, která by se dotýkala naprosto všech složek klavírní hry dokonale, včetně techniky prstů, zápěstí, paží, sezení přes naprosto nepostradatelnou kontrolu sluchu až k pódiové hře, jenž u mnohých ovlivňuje potřebnou uvolněnost, kterou jsme po čas cvičení nabyli. Mnohé knihy ruských pedagogů, kteří se zabývali psychotechnickou školou (G. Nej-gauz, G. Kogan a další) jsou pro nás ještě dnes aktuální, ve světě jsou však již nejmodernějšími vědeckými poznatky překonány.
Estetika klavírní hry se měnila a mění dodnes. Staleté usilování o vyrovnanost prstů, které se musely kvůli této touze zvedat a posilovat, bylo naprosto nepřirozené. Chopin ve své pedagogice přišel na to, že tato metoda je znatelně proti přírodě, protože každý prst je jiný a je toho naopak potřeba využít. Máme tedy možnost deseti různých barev, kvůli deseti různým prstům.
Pokud se bavíme o Chopinově pedagogice, je třeba poznamenat, že jako jeden z prvních přišel na to, že klavír je dokonale vyrobený nástroj pro lidské tělo, čemuž dopomáhá přirozené využívání gravitace. Je tedy zvláštní, že i po dvou staletí máme neustále potíže s tlačením do klavíru namísto volného pádu ruky, kterou přitahuje gravitace přes klávesy k zemi. Ještě dnes se setkáváme s metodami, že pokud dítě hraje forte, musí si stoupnout ze židle a co nejvíce tlačit, přitom pád volné ruky nám přinese daleko krásnější a plnější zvuk.
Je zřejmě potřeba zmínit určité správnosti hry na klavír, jež se musí uplatňovat (ať hrajeme cokoliv), ještě před samotným pojednáním o technice v jednotlivých etudách.
Vypěstovat příjemný pocit toho, kdy je ruka ve dně klávesy a je neustále přitahována k zemi, není lehké. Ve většině případů jsme totiž již odmala nuceni ruku spíše nadlehčovat, abychom docílili tichého a jemného tónu, který se však nedosahuje lehkým a rychlým stiskem klávesy, ale naopak pomalým pohybem dolů bez jakéhokoli vědomého tlačení. Zvuk se zakulatí a i interpretům je u klavíru příjemněji. Nesmíme nutit ruce k rychlým pohybům a u klavíru bychom měli spíše fyzicky odpočívat, jsme tedy nuceni věřit rukám, že udělají to, co si přejeme. Pokud však tohoto docílíme, Chopinovy etudy nám budou připadat daleko lehčí a hratelnější.
Je potřeba sedět rovně, ramena netlačíme dozadu, ani nám nepadají dopředu. Hlava by neměla upřeně padat do kláves, měli bychom ji držet rovně a jen očima koukat na ruce. Váha těla je na sedacích kostech, nikoli na nohou. Při hraní máme uvolněné břišní svaly, jako bychom měli tlusté břicho, do kterého volně dýcháme.


2. Etudy op. 25 - historie a vznik

Když Chopin ve svých devatenácti letech nacvičoval obtížné pasáže svých proslulých dvou klavírních koncertů, místo aby do nekonečna omílal těžkou pasáž, tvořivě si je obměňoval. Skládal tedy sám pro sebe jakási cvičení k jejich zvládnutí. Sám jim říkal „exercice“. Tyto „exercice“ byly prvním zárodkem ke vzniku jeho etud. Zřejmě se mu nápady v krátkých, někdy ani nepsaných cvičení zalíbily natolik, že z nich udělal 24 nádherných poetických skladeb rozdělených do dvou sešitů, jejichž náladové rozpětí je nesmírně bohaté. Pokud studujeme party klavírních koncertů, zjišťujeme několik technických příbuzností s etudami.
První sešit, který má opusové číslo 10, vznikal v letech 1829 – 1832 (tedy v době, kdy opouštěl natrvalo své rodné Polsko) a byl publikován roku 1833 rovnou ve třech státech: Ang-lii, Francii a Německu. Skladatel tyto etudy věnoval možná největšímu klavírnímu virtuózovi všech dob Ferenci Lisztovi jednak kvůli tomu, že se Chopinovi líbilo, jak ohromně Liszt jeho etudy hrál a to dokonce z listu a jednak mělo jít o gesto k uzavření jejich přátelství. Chopin se takto vyjádřil v dopise Stephenu Hellerovi: „Liszt hraje mé etudy a jeho hra uchvacuje více, než jsem si mohl představit, rád bych mu ukradl jeho styl, abych mohl takto hrát své vlastní etudy.“ Polský muzikolog Tadeusz A. Zielinski se o tomto díle vyjádřil: „Nejen, že se tyto skladby staly přínosem pro nový, naprosto originální klavírní styl, ale také zušlechtily styl samotné hudby.“

Práce obsahuje velké množství notových zápisů. Čistý text cca 30 stran.