“Počátek výchovy volného času:
Po skončení 30leté války si bohatší obyvatelé měst začali budovat „víkendové“ domy. Ve městech vznikal spolky, kluba, kavárny pro dospělé. Místa bydliště se oddělují od pracovišť.
Dělníci usilují o zkrácení pracovní doby, aby měli dostatek času na regeneraci pracovní síly.
Vznikaly zařízení: 1. s původním určením pro dospělé, která se rozšířila i na mládež a děti (hřiště, cvičiště dobrovolných sdružení)
2. zaměřená pouze na nejmladší věkové skupiny (například kluby a sportovní zařízení na školách, klubovny a tábory, skautská hnutí, sokolské aktivity včetně cvičení, loutkových scén a knihoven)
Stát do této oblasti zasahoval jen sporadicky, těžiště spočívalo na zájmu institucí soc. pomoci a dobročinných zařízení.
Základní modely výchovy volného času:
1. rozvíjí se dosavadní zařízení a vznikají nové = svoji působnost rozvíjí domy mládeže a kultury,
ubytovny, prázdninové kolonie a tábory
2. druhým základním modelem byly zařízení pro volný čas v tehdejším Sovětském svazu. Jejich
vznik a působení byly spjaty s ideologií státu. Utváří se výchovné a vzdělávací působení
v zemích s vysokou negramotností a nízkou životní a kulturní úrovní = takto vznikaly nová
zařízení domů pionýrů, odborné stanice mladých přírodovědců, turistů, dětských stadionů.
Meziválečné Československo vyrovnávalo své historické opoždění budováním organizací všech generací (tělovýchovy, sportu, letních táborů...).
Poválečný vývoj výchovy volného času:
Začala se rozvíjet neformální, alternativní hnutí mladých lidí. Projevily se snahy vytvářet školy s celodenní péčí a školy-internáty poskytující možnosti trávení volného času svých žáků. Sílila touha mládeže osvobodit se od svých rodin, přitom prodlužovat dobu závislosti na ní. Koncem období se u mládeže výrazně projevují negativní jevy. Volnočasová zařízení se na jejich řešení přímo nepodílely."