1.	Hlavní umělecké směry

1.1.	Proletářské umění

1.2.

Poetismus

1.3.	Surrealismus

1.4.	Protiválečná poezie

2.	Nejvýznamnější představitelé

2.1.	Jiří Wolker

2.2.	Jaroslav Seifert

2.3.	Vítězslav Nezval

2.4.	Konstantin Biebl

"Hlavní umělecké směry
Proletářské umění – vytváří se na počátku 20.let. autory píšící v tomto duchu spojuje nenávist k válce, boj proti sociálnímu útlaku. Toto umění propaguje politické cíle proletariátu (nejchudší společenské vrstvy). Proletářská poezie hledí do budoucna optimisticky, řešení otázky sociální nerovnosti vidí v revolučním převratu. Manifestem skupiny se stala stať Jiřího Wolkera Proletářské umění otištěna v časopise Var v roce 1922. Jiří Wolker byl nejvýznamnějším představitelem tohoto proudu. Dalšími autory byli J.Seifert a K.Biebl.

Poetismus – ryze český, mezinárodně uznávaný směr vznikl jako reakce na proletářské umění, inspirován hravostí dadaismu. Poetismus je hra se slovy a s asociacemi, s formou a obsahem básně. Autoři se sdružili do uměleckého svazu Devětsil (1922) – zprvu psali ještě poezii proletářskou, pak jen ryze poetistickou. K poetistům patřil V.Nezval, J.Seifert a K.Biebl. V Brně vycházel poetistický časopis Pásmo a občanský ReD (Revue Devětsil). Poetismus také ovlivnil pozdější divadelní a písňovou formu (J.Suchý, J.Šlitr, I.Mládek).

Surrealismus – moderní literární a umělecký směr 30.let. Základem tohoto směru je volný tok myšlenek na základě snu. Toto se projevuje automatizovaným psaním. Roku 1934 založili Vítězslav a Karel Teige Surrealistickou skupinu v ČSR. Vycházeli ze surrealismu francouzského, především z autorů A.Bretona a P.Eluarda. U nás surrealismus reprezentují V.Nezval a K.Biebl.

Protiválečná poezie – reaguje na fašistické nebezpečí, mnichovské události a 2.sv.válku. verše se vracely k velkým osobnostem české literatury s cílem zachovat si národní identitu (J.Seifert – Vějíř Boženy Němcové).

Nejvýznamnější představitelé:
Jiří Wolker
Nejvýznamnější představitel proletářské poezie (1900 – 1924). Narodil se v Prostějově v měšťanské rodině. Zažíval nepokoje prostějovských textiláků, což velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Vystudoval gymnázium a odešel studovat práva do Prahy. Na jaře roku 1923 u něj propukla tuberkulóza, léčil se v Tatranské Poliance, léčba však nebyla úspěšná a Wolker nemoci podlehl. Před svou smrtí si napsal vlastní epitaf: „Zde leží Jiří Wolker – básník, jenž miloval svět a pro spravedlivost jeho šel se být, dříve než mohl srdce v boji vytasit, zemřel mlád – 24 let.“"