1.

Holokaust

2.

Osvětim

3: Terezín

" Vyloučení Židů z národní pospolitosti, jejich izolaci a omezení svobod patřilo mezi tradiční požadavky evropských antisemitů všech zbarvení. V podstatě se jednalo o obnovení středověkých ghett, tentokrát ale hranice nebyly určeny teritoriálně, ale zákazy a omezeními uvalenými na Židy. Ti se tak měli stát občany druhého řádu, před nimiž se majoritní společnost musí chránit a kteří mohou být v prostoru toho kterého národa nanejvýš trpěni. Židům bylo zakázán vstup do některých ulic, náměstí, parků a dalších veřejných míst. Od září 1939 se po 20. hodině nesměli zdržovat mimo svůj byt. Od listopadu 1940 nesměli Židé bez zvláštního povolení opustit své bydliště. Nesměli navštěvovat kina, divadla, hostince,kavárny, plovárny, knihovny a další sportovní a kulturní zařízení. V městských dopravních prostředcích byli Židé omezeni na plošinu posledního vozu. Nákupní hodiny pro Židy byly omezeny na dvě hodiny denně, byly jim odebrány rozhlasové přístroje a byli omezováni v odběru potravin. Bylo by možné jmenovat ještě dlouhou řadu příkazů, kterými se Židé museli řídit. V rámci tzv. arizace židovského majetku museli přihlásit veškerý svůj movitý majetek, který jim byl posléze odebrán ve prospěch Říše. Židé byli propouštěni ze zaměstnání a židovské děti byly vyloučeny z německých škol.
Od března 1940 byli Židé označováni písmenem „J“ a od 1. 9. 1941 museli Židé starší 6 let nosit na veřejnosti žlutou šesticípou hvězdu s nápisem „Jude“.
20. 1. 1942 byla svolána Konference ve Wansse o koordinaci „otázky konečného řešení“. A již v březnu začíná masové vyvražďování ve vyhlazovacím táboře Belzec a začátkem března vyjíždí první hromadný transport do Osvětimi. Koncentrační tábory byly umístěny nejvíce v Polsku, dále Německu a Rakousku."

Stručná práce, které škodí to, že neobsahuje seznam použité literatury. Ovšem je nutné poznamenat, že termín "holokaust" je pro pojmenování této doby nepřesný a spíše by se měl používat termín "šoa".