1.

Úvod

2.	Termínem lidoví spisovatelé

3.	János Kodolányi

3.1.

Životopis

3.2.	Charakteristika tvorby

3.3.	Hra Földindulás (Zemětřesení)

3.3.1.

Popis děje

4.

Závěr

"Maďarský spisovatel János Kodolányi je jedním z představitelů moderního vesnického dramatu. Patří k významné skupině tzv. lidových spisovatelů, i když jeho cesta byla poněkud samotářská.

Termínem lidoví spisovatelé (nebo prostě „lidoví“) se v maďarské literatuře označuje uskupení autorů nastupujících v třicátých letech dvacátého století a spojených ideou, že skutečným zdravým základem maďarského národa a jediným možným zdrojem jeho obrození jsou venkovští rolníci. Šlo o nejvýznamnější hnutí od vzniku Nyugatu (1908, literární časopis přinášející moderní západoevropské vlivy). V politických východiscích se jednotliví autoři různě rozcházeli. Vesměs ovšem tato skupina později byla podrobena marxistické kritice (místo na dělnickou třídu kladli důraz na rolnictvo a na národ). Nebyli však konformní ani s fašismem; zdá se, že šlo o zdravý nacionalismus: „Ačkoli … nesdíleli šovinismus vládní politiky … přece jenom sociální problémy mnohdy převáděli na nacionální.“ Po nástupu fašismu v Maďarsku, po r. 1935, přešli (přes počáteční pokusy o sblížení s vládními stanovisky) do opozice, účastnili se protifašistické akce a kolaboranti tvořili mezi nimi skutečné výjimky (mezi něž zřejmě, bohužel, dočasně patřil právě Kodolányi). Největšího rozkvětu dosáhlo toto volné seskupení mezi lety 1930 – 1945, díky otevřeně protifašistickému postoji mohli svou činnost rozvíjet i po válce, postupně se ovšem jako skupina rozplynuli. Asi nejznámějšími autory tohoto okruhu jsou Laszló Németh či Gyula Illyés.

János Kodolányi se narodil 13. 3. 1899 v malé vesnici Telki v těsné blízkosti Budapešti. Poznal vlastní zkušeností život rolníků i dělnické hnutí. Studoval filosofii, estetiku a sociologii, v roce 1921 se oženil s Matildou Czösziovou (měli dvě děti) a přestěhoval se do Budapešti. Už o rok později se stal uznávaným a oblíbeným autorem. V roce 1932 se krátce zúčastnil komunistického hnutí. Ve třicátých letech podnikl několik cest do Finska, o kterých také psal knihy a zároveň hledal inspiraci pro své historické romány. Roku 1937 dostal prestižní cenu Baumgarten. Válku strávil jakožto fyzicky nezpůsobilý v Budapešti. V období 1939 – 1940 byl vedoucím redaktorem pravicového listu Nemzetör (Národní strážce) a fašisty vyzdvihovaným autorem. V roce 1941 byl zvolen do čela Literární společnosti Januse Pannonia v Pešti a stal se šéfredaktorem novin Tiszántúl v Debrecíně."

Tato práce obsahuje fotografii.