"V tomto díle Sartre tvrdí, že zásadní skutečnost určující existencionalismus je, že existence člověka chronologicky předchází jeho esenci. Tudíž, poněkud jednodušeji řečeno, přestože ten či onen člověk je- žije- existuje, neexistuje jediná věc, která by mu nadiktovala jeho povahu či charakterové rysy, jeho životní naděje, sny a cíle. Pouze člověk sám může definovat a utvářet svou esenci.
Tato myšlenka je v porovnání s dějinami a vývojem myšlení filozofie poněkud mladá, jelikož ještě v 17.století se předpokládalo, že člověk se rodí s již dopředu danými vlastnostmi, respektive Bůh ho stvořil „dle určité koncepce přesně tak, jako řemeslník vyrábí nůž na papír podle jisté definice a jisté techniky.“ Přesto její jádro vyznávají filozofové jako Voltaire a Kant i o století později, kdy dochází ke značnému odklonu od Boha. Tato koncepce stále přetrvává, i když je vnímána spíše jako jakási lidská přirozenost. Tedy pro shrnutí, lidská podstata předchází existenci."