"Jerome David Salinger (1. 1. 1919 New York – 27. 1. 2010 New Hampshire) byl americký spisovatel židovského původu, povídkář a romanopisec, kterého proslavilo především dílo Kdo chytá v žitě.
Narodil se v New Yorku na Manhattanu v rodině židovského obchodníka se sýry. Jeho matka Maria byla napůl Skotka a napůl Irka, když byl malý, změnila si jméno na Miriam a konvertovala k židovství.
Studoval na veřejné škole ve West Side, ale poslední rok strávil na soukromé školy, odkud šel na vojenskou akademii. Protože už tenkrát psal drobné povídky, přesel na New York University, ale studium přerušil. Otec ho donutil odjet do Vídně, kde by procvičoval svou němčinu a francouzštinu jako obchodník. Tu opustil měsíc před tím, než jí obsadil Hitler. Po návratu se vrátil na vysokou školu v Pensylvánii, ale vydržel tam jenom jeden semestr a poté navštěvoval večerní kurzy tvůrčího psaní.
Na jaře roku 1942 (krátce potom, co USA vstoupilo do války) byl naverbován na frontu, kde se mimo jiné seznámil s Ernestem Hemingwayem, se kterým si pak dlouho dopisoval. Od roku 1965 nenapsal žádné dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor a stranil se veřejnosti. Mezi jeho nejznámější díla patří Kdo chytá v žitě, Devět povídek, Franny a Zooey.

Vydání: Dílo bylo vydáno 16. července 1951 v originálním znění The Catcher In The Rye.

Zařazení díla do literárního kontextu: Jedná se o román amerického autora druhé poloviny 20. století, který svou tvorbou reagoval nepřímo na světové války (spíše druhou světovou válku).
Mezi další světové autory žijící a tvořící v tomto období řadíme například Williama Styrona (Sophiina volba), Williama Saroyana (Tracyho tygr), Umerta Eca (Jméno růže), Josepha Hellera (Hlava XXII) nebo Johna Irvinga (Svět podle Garpa).
V české literatuře ve stejné době tvořili prozaici jako Karel Poláček (Bylo nás pět) nebo například také básníci Ivan Blatný (Hledání přítomného času), Josef Kainar (Nové mýty), Jan Skácel (Smuténka), Ivan Wernish (Zimohrádek), František Hrubín (Romance pro křídlovku) a další.
Žánrová charakteristika: Jedná se o svéráznou variantu vývojového románu, zasazenou do prostředí moderní americké společnosti. Je založena především na svérázném vypravěčském stylu hlavního hrdiny, na jeho přístupu ke světu a charakteristickém jazykovém projevu.
Sám Salinger přiznal, že se jedná o román s autobiografickými prvky, protože je to pro něj jakousi zpovědí z toho, jak se on sám cítil na škole (chodil na tři vysoké školy, ale ani jednu nedokončil).
Autor tu originálním způsobem rozvíjí téma ztráty panictví, touhy po návratu do dětství a pocitu outsiderství. Próza bývá často dávána do souvislostí s Dobrodružstvím Huckeberryho Finna od Marka Twaina nebo s Joyceovým Portrétem umělece v jinošských letech.

Kompozice: Při čtení si čtenář myslí, že děj plyne chronologicky, ale několikrát se rámcově vrací do minulosti k zážitkům spojeným s Holdenovými bratry a až na konci románu se vlastně dozvíme, že celé vyprávění je retrospektivní a odehrálo se před rokem. Kompozice je rámcově usměrněná pouze základním motivem cesty a třídenního pobytu v New Yorku.
Čas i místo děje jsou z hlediska původu reálné – děj se odehrává v blíže neurčený rok, ale z vyprávění je patrné, že se jedná o dobu před vánočními svátky, a odehrává se nejdříve ve škole v Pency a poté v New Yorku.
Vypravěč a zároveň hlavní hrdina Holden Caulfield záměrně rezignuje na tradiční literární postupy – v úvodu románu dokonce přímo vysvětluje, že nesnáší „kecy á la David Copperfield“."