"Božena Němcová: Kávová společnost
I.část
Téma a motivy- Povrchnost nymburských paniček, odpor k maloměšťáctví
Časoprostor- Nymburk, 1855
Kompozice- chronologická
Literární druh a žánr-druh - epika, žánr – satirická povídka, forma - próza
II.část
Vypravěč, vyprávěcí způsoby- dialogy, nepřímá řeč, přímá řeč, er-forma, autorka vypravěčkou
Postavy- pan rada, paní radová- povrchní panička, slečna Kamila- dcera pana a paní radových, slečna Lída a ostatní paničky
III.část
Jazykové prostředky- u pobožných lidí spisovný lidový jazyk, u ‘normálních‘ nespisovný lidový jazyk, používání nářečí a archaismů, střídmý, bez použití metafor, dlouhé věty a souvětí
Literárně-historický kontext
Kontext autorovy tvorby- žila 1820-1862, vlastním jménem Barbora Panklová, nejznámější česká spisovatelka, dětství prožila v Ratibořicích, v 17 letech na nátlak provdána, manželství nebylo šťastné, v roce 1845 se seznámila s Pražskou vlasteneckou společností- velký vliv, začala psát básně, žila čas na Domažlicku a Chodsku a na Slovensko, zemřel jí syn Hynek, psala, aby se ze všeho vypsala a na přání přátel, považována za zakladatelku novodobé prózy
další díla: Divá Bára, Karla, Pan učitel; rozsáhlejší povídky - V zámku a podzámčí
Literární/obecně kulturní kontext- Spisovatelka touto povídkou vyjadřuje odpor k maloměšťáctví a povrchnosti nymburských paniček. Doba tzv. bachovského absolutismu – doba cenzury
další autoři: F. Palacký, F. L. Čelakovský (Ohlas písní českých), J. K. Tyl, K. H. Borovský (Tyrolské elegie)
 
Kávová společnost, 1855
Scéna ze společenského života, zvlášť krásné pleti
Pan rada odcházeje: „Tedy zase visita. Proklaté visity – já si nemohu kabát koupit – dluhů plno – ale visita musí být. – Já ti to jednou všecko vyházím!“ – S takovou přitlačí si pan rada klobouk na hlavu a bouchne dveřmi. –
„Ty – ty vyházíš – hubou!“ ušklíbne se po něm paní radová, obrátí se k slečně Kamile, své dceři, která čte právě zajímavý román od Paul de Kocka, – poroučí jí: „Teď nech čtení, a pojď mi pomoci, máme je tu hned na krku – und ich will nicht die Schond haben – aby se řeklo jako o bürgermeistrové, že se musí na kafe čtyry hodiny čekat.“ –
„Prosím tě mutr, dej mi s tím pokoj!“ odpoví slečna, ani se nepohnouc. – Radová chce něco odpovědít, vtom ale přichází do dveří služka. „Jejich milosti,“ vyřizuje, „nenesu cukr, ani rum, ani to thé, kupec mi to nechtěl na dluh dát, dokud jejich milosti nezaplatí starý dluh!“ – „Impertinentní chlap. Nemohla jít k jinému, ona hloupá?“ hněvá se milost. – „I jejich milosti, ti druzí by mě vyhodili, ten je z nich ještě nejzdvořilejší,“ usměje se služebná. –
„No, tedy šla k němu, řekla, že se nechám uctivě poroučet, aby měl ještě do prvního strpení, že se s ním spořádám.“ – Služka odejde. – „To je náce, – takový škandál člověku dělají pro pakatel!“ hněvá se radová a jde chystat na stůl. Slečna si nevšímá, co se kolem ní děje, tváře jí hoří roznícením, oko se jí kalí; najednou ale položí hlavu do dlaní, oči zavře, ruka s knihou sklesen do klína.
„Ich bitt'ich – cožpak jsi u té knihy usnula? – Jdi se ustrojit alespoň, abychom byly v ordnunku a ty drchny aby neměly o čem klepat. – Zrichtuj si trochu kokšle – víš že přivede dnes Herr von Oslova toho, co s tebou na bále tolik tancoval – jakpak – no wie heisst er denn, je to prý gutsbesitzra syn z lantu.“