1- Literárněhistorický kontext

1.1.	O autorovi

2.

Úryvek

2.1.

Kompozice

2.2.	Postavy a jejich charakteristika

2.3.	Jazykové prostředky

3.

Adaptace

"Viktor Dyk:
Krysař

LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT: generace anarchistických buřičů
- skupina mladých spisovatelů na počátků 20. století
- znaky Macharova kritického a satirického realismu, Sovova impresionismu, Hlaváčkovy dekadence či Březinovy metaforiky, jazyk však přirozenější, hovorovější a jasnější
- společný bohémský život
- anarchistická skupina soustředěná kolem časopisu S. K. Neumanna Nový kult
- „básníci života a vzdoru“- překonán pocit výlučné dekadence, příklon k životu a vitalitě
PETR BEZRUČ: mluvčí (bard) slezského lidu, Slezské písně
GRANTIŠEK GELLNER: Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše
FRÁŇA ŠRÁMEK: Života bído, přec tě mám rád; Modrý a rudý, Měsíc nad řekou
KAREL TOMAN: Pohádky krve, Sluneční hodiny, Stoletý kalendář
STANISLAV KOSTKA NEUMANN: Kniha lesů, vod a strání (přírodní lyrika), Satanova sláva mezi námi, Sen o zástupu zoufajících

Viktor Dyk byl významným českým básníkem a prozaikem začátku 20. století. V mládí se řadil do skupiny anarchistických buřičů (olšanská vila), za první republiky byl zvolen poslancem parlamentu, zastával nacionalistické názory. Narodil se roku 1877 v Pšovce u Mělníka, ale navštěvoval gymnázium v Praze, kde se setkal s Aloisem Jiráskem. Poté vystudoval Právnickou fakultu UK, avšak věnoval se novinařině a psaní. Podílel se na redigování časopisu Lumír, po skončení války se stal redaktorem Národních listů. V roce 1925 vyhrál volby do senátu ČSR a tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1931.
Dykovy básně jsou psány pravidelným, rytmickým veršem a bývají zakončeny jasnou pointou.
- pocit deziluze (romantický rozpor sen X skutečnost)
- útočná ironie
- nadosobní idea národaabsolutní hodnota a východisko z rozčarování
- sbírky: Buřiči, Satiry a sarkasmy, básnická skladba: Milá sedmi loupežníků, válečná básnická tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno (báseň Země mluví), Poslední rok, drama: Zmoudření dona Quijota

Novoklasicismus- jednoduchost a strohost.
Prvky romantismu – citovost vítězí nad rozumem, mystika, morbidnost, tajemnost, zšeřelost, individualita a imaginace."