1.	Kubismus - charakteristika

2.	Období kubismu

3.	Pablo Picasso (1881 – 1973)

4.	Georges Braque (1882 – 1963)

5.	Juan Gris (1887 – 1927)

6.	Český kubismus

6.1.	Bohumil Kubišta (1884 – 1918)

6.2.	Emil Filla (1882 – 1953)

6.3.	Josef Čapek (1887 – 1945)

6.4.	Antonín Procházka (1882 – 1945)

6.5.	Václav Špála (1885 – 1946)

6.6.	Otto Gutfreund (1889 – 1927)

6.7.	Architektura

6.7.1.

Josef Gočár

6.7.2.

Josef Chochol

6.7.3.

Pavel Janák

6.8.

Design

"Kubismus

Je to umělecký směr počátku 20. století, jehož vznik se datuje do roku 1907 a ve své vrcholné podobě trval do roku 1914, ale přežíval až do dvacátých let. Název pochází od pojmu cube (nebo cubus), tj. krychle, a poprvé ho použil Louis Vauxelles (dal název i fauvismu) v roce 1908 v kritice pláten Georgese Braqua, který je společně s Pablem Picassem považován za zakladatele tohoto směru. Jako u spousty jiných směrů bylo toto označení míněno hanlivě a umělcům se nelíbilo, přesto se však uchytilo. Z původu názvu vychází tradiční představa, že kubismus je malováním krychlí. Většina výtvarné produkce, která je označována jako kubismus nemá s krychlickým malováním prakticky nic společného. Kubismus je převratný v tom, že odmítl tradiční pohled na skutečnost z jednoho pevného bodu, tedy přístup v podstatě ještě renesanční. Chtěl poznat věci dokonaleji, ze všech úhlů, Braque řekl: „Není možné dosáhnout pravdivosti napodobováním věcí, které jsou proměnlivé a dočasné a na které se jen omylem díváme jako na neproměnné.“ Zobrazovaný předmět byl rozkládán až na nejjednodušší geometrické tvary, které byly pak pomocí fantazie skládány do obrazu, proto zobrazené objekty působí dojmem, že jsou deformované a objevují se zároveň z několika pohledů. Dá se tedy říci, že kubismus je typem popisného realismu, popírá však iluzionistický realismus (tj. takový, který se snaží zachytit přesně to, co vidíme). Jeho vznik byl ovlivněn dílem Paula Cézanna, staroiberským a negerským uměním.
Za první dílo kubismu bývají považovány Avignonské slečny (1907) od Pabla Picassa, kde dochází k značné deformaci dvou žen v pravé části obrazu. Ze stejného roku pochází i významný Picassův Autoportrét (vystavený v Národní galerii v Praze). Pro kubismus je naprosto stěžejní Picassova spolupráce s Georgesem Braquem, která byla započata roku 1909 a přinesla pro světové umění mnoho objevů. Velký význam na rozšíření kubismu měl obchodník s uměním a teoretik kubismu David Henri Kahnweiler. Centrem kubismu se stalo proslulé Bateau Lavoir, nuzný dům na pařížském Montmartru, kde Picasso žil a kam docházeli Georges Braque, Juan Gris i spisovatelé Guillaume Apollinaire a Gertruda Steinová a mnoho dalších významných osobností tehdejšího umění.
Následovníci trojice Picasso – Braque – Gris (hlavní tvůrci kubismu) jsou těmito umělci vesměs odmítáni, protože často nepronikají do pravé podstaty tohoto směru, ale pouze ho napodobují. Patří mezi ně například Metzinger nebo La Fresnaye.
Mezi další významné představitele světového kubismu patří Robert Delaunay (Červená Eiffelova věž, Město Paříž, Okno ve městě), Fernand Léger(Akty v lese, Kuřáci), Jacques Lipchitz, Marcel Duchamp (Akt sestupující ze schodů) nebo Fritz Wotruba.

Období kubismu:
1) Pre-kubismus (negerské, cézannovské období): 1907-1910. Začal Podzimním salónem v říjnu roku 1907 (retrospektivní výstava P. Cézanna), jež ovlinil spoustu mladých malířů. Braque a Picasso se snaží zredukovat všechno na základní geometrické tvary, hlavně na válec, kužel a kouli
2) Analytický kubismus: 1910 – 1912. Umělci rozbíjejí objekty na základní tvary a zobrazují předměty z různých úhlů pohledu. Došlo tak k dokonalému zobrazení a analýze věcí a postav. Byly používány hlavně odstíny hnědé a šedé.
3) Syntetický kubismus: od roku 1912. Tvary předmětů se opět syntetizují, jsou celistvé, složené z jednoduchých ploch a linií, které ukazují nejpodstatnější vlastnosti objektů. Díla jsou barevnější, využívá se koláž. Během tohoto období se k dvojici Picasso – Braque přidává Juan Gris


Pablo Picasso (1881 – 1973)
Narodil se ve Španělské Malaze jako syn realistického malíře. Již v útlém věku se projevil jeho mimořádný talent a byl považován za génia. Z tohoto období jsou, jako doklad jeho nevídaného nadání, zmiňována hlavně díla Herkules s kyjem (nejstarší dochované dílo vytvořené v devíti letech) a První přijímání (z roku 1895, tedy 14 let).
Modré období (1901 – 1904)
Začíná příjezdem Picassa do Paříže. Tvořil tmavé obrazy vyvedené v modrých a modrozelených barvách, pouze zřídka použil teplejší barvy. Strohá barevnost a smutné náměty (prostitutka, žebrák) mohou mít za příčinu sebevraždu Picassova přítele Carlose Casagemase. Od podzimu roku 1901 vytvořil několik jeho posmrtných portrétů a v roce 1903 namaloval temný alegorický obraz La Vie čili Život. Stejná nálada panuje i na rytině s názvem Skromný pokrm z roku 1904, na které je žena a slepý muž, oba jsou vyhublí a sedí u skoro prázdného stolu. Téma slepoty se v Picassových obrazech tohoto období objevuje častěji. Další časté postavy jsou umělci, akrobati a harlekýni."