1.

Úvod

2.	Jan Ámos Komenský

2.1.

Život

2.2.

Dílo

" 5, Literatura doby pobělohorské se zaměřením na dílo J.A.Komenského
Dílo : J.A. Komenský – Didaktika magna ( velká )

Následky porážky v bitvě na Bílé hoře ( 1620 ) byly pro celý národ osudné. Vítězní Habsburkové nechali popravit hlavní účastníky odboje, zbavily šlechtu i měšťany majetku, mnohé vypověděli ze země. Literární život umrtvil odchod učenců do emigrace, latinsky psaná tvorba převyšuje českou. V době pobělohorské dochází k prvnímu rozdělení české literatury na dvě části – domácí a exulantskou. Objevují se životopisy svatých, postily ( sbírka kázání ), kázání a legendy, vzniká náboženská lyrika, rozvíjí se ústní lidová slovesnost – báje, balady a pohádky.

Jan Ámos Komenský (1592 – 1670 )

Narodil se v Nivnici na Moravě v českobratrské rodině. Vzdělání nabyl na bratrských školách a dovršil v zahraničí. Po návratu působil jako učitel a bratrský kněz. Roku 1621 uprchl s rodinou z Fulneku před španělskými vojáky, při tom ztrácí část svých rukopisů. Vlast opouští roku 1628 po vydání nařízení proti nekatolíkům. Usazuje se v polském Lešně. V letech 1641 – 1648 jede na pozvání anglického parlamentu do Anglie. Po té navštěvuje Švédsko a východní Prusko. Při opětovném pobytu v Lešně, umírá jeho druhá žena.
Zde mu v období švédsko-polské války shoří veškerý majetek a většina rukopisů. Mezi nimi také slovník Poklad českého jazyka. Roku 1656 odchází k přátelům do Amsterdamu. Roku 1670 umírá v Nardenu.

Díla: Listové do nebe – obsah tvoří pět fiktivních dopisů
O poezii české – o obrodu české poezie
Moudrého Kantora mravní poučování – latinské žalmy a veršovaná latinská poučení
Labyrint světa a ráj srdce – rozsáhlá jinotajná skladba v niž Poutník (autor) doprovázený Vševědem (lidská zvídavost) a Mámením (nedokonalost lidského poznání) prochází světem vykresleným jako město. První část – podrobuje společnost ostré kritice, druhá část – v zoufalství nad stavem lidstva nachází na výzvu Boha záchranu v uzavření se v ráji srdce – samota a náboženské rozjímání
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – ( kšaft = závěť ) – spis napsal v emigraci pro příslušníky Jednoty bratrské v době ukončení třicetileté války ( Vestfálský mír – 1648 )"