“Městský dům

Většina městského obyvatelstva žila v několikapatrových domech. Bohatší obyvatelé obývali především nižší patra, jejich byty byly pochopitelně komfortnější a svým vzhledem a úpravou poskytovali svým vlastníkům dokonalé pohodlí. Podívejme se nyní na takový dům jedné zámožné římské rodiny. V přízemí, hned vedle vstupních dveří byly dva výklenky, které si většinou pronajímali obchodníci k vystavovaní svého zboží. Aby to neměli za svou živností příliš daleko, stávalo se, že obývali malé pokojíky přímo nad svým obchůdkem. Největší místností domu byla vstupní hala zvaná atrium. Střešním oknem tam pronikalo dostatek světla, což bylo výhodné například v létě, kdy se dům dobře provzdušňoval, ale rozhodně nešlo o nic příjemného v zimním období nebo třeba v dešti. Ovšem s deštěm si dokázali Římané poradit. Přímo ve středu atria se nacházela malá vodní nádrž, kam jednoduše stékala voda s povrchu střechy, plnila tedy funkci dnešního okapu. Kolem obvodu atria projektanti umistíli zpravidla ložnice. Svojí výměrou by v současné době sloužily zřejmě jako spíže nebo komory pro úschovu nepotřebného materiálu. Byly to malé místnosti, skromně, ale účelně zařízené. Převážnou část prostoru zabírala postel, v rohu stál stůl se stoličkou a to bylo vše. Co jiného také člověk potřebuje v noci nebo při odpočinku ? Asi nejrušnější částí domu bylo tablinium, tedy něco jako hlavní obytná místnost. Zde se sdružoval veškerý rodinný život. Bohaté Římanky se pohodlně rozvalovali na lůžkách a řečnili o všem možném. Při tom se nechávaly obletovat otroky. Hned za tabliem se nacházel peristyl – otevřený dvůr se zastřešeným ochozem. Po obvodu vyzdoben malými parkovými stromy nebo nejoblíbenějšími květinami v Římě – růžemi. Tablinium a peristyl od sebe odděloval jen závěs. V prostorách nad perystylem žili zejména otroci. Jejich pokoje samozřejmě postrádaly přepych, navíc tam pronikalo minimum světla. Okna byla v té době velmi malá, měla zabránit vpádu zlodějů. Otrok si tak ve svém pokoji musel připadat asi jako dnes vězeň v cele. Možná se ptáte, jak to vypadalo v takovém domě v zimě. Římané pochopitelně neměli ústřední topení, komíny nebo krby, problém s vytápěním pokojů řešili pánví s rozžhaveným uhlím. Nejprve používali dřevo, to však příliš kouřilo, a tak postupem času vystřídalo dřevo jako topivo uhlí. Pánve se mohly přenášet z místnosti do místnosti. Světlo v domech zaručovaly svíčky a keramické nebo bronzové olejové lampy, ve kterých se spaloval olivový olej. Svíčky v této době přeci jenom nebyly tak časté, patřily mezi luxusnější zboží. Při líčení jednotlivých pokojů nesmíme zapomenout ani na svatyni. Římané věřili, že rodinné štěstí opatruje některý s mnoha rodinných bohů. Svatyně sloužila k jejich uctívání a k projevům díků za bezstarostný chod domácnosti."