Seminarky.cz > Seminárky/Referáty > > Minerály – baryt, cinabarit, mastek, azbest a magnezit

Minerály – baryt, cinabarit, mastek, azbest a magnezit


Kategorie: Geologie

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: Ostravská univerzita v Ostravě Přírodovědecká fakulta, Ostrava 3

Charakteristika: Práce se zaobírá charakteristikou pěti minerálů - baryt, cinabarit, mastek, azbest a magnezit. Snaží se stručně popsat jejich vlastnosti, výskyt a využití. V závěru práce také uvádí jejich numerické vlastnosti.

Obsah

1.
Úvod
2.
Baryt
3.
Cinabarit
4.
Mastek
5.
Azbest
6.
Magnezit
7.
Závěr
8.
Přílohy
9.
Použitá literatura

Úryvek

"Samotný název nerostu „baryt“ pochází z řeckého slova „barys“ – což v překladu znamená „těžký“. [1] Tento název byl zřejmě odvozen z fyzikálních vlastností nerostu, zejména pak z hustoty, která je uváděna jako 4,5 g/cm³ [2] a od ostatních minerálů se lehce rozezná, právě podle váhy (potažmo hustoty), neboť je výrazně těžší. Tento fakt zjistili už horníci v období středověku a snad i proto se pro baryt vžil i český ekvivalent „těživec“. [3] V období středověku zaujal také alchymisty. Těkavé soli barya sloužily k zelenožlutému zbarvení plamene bengálských ohňů a ohňostrojů. [1]
Chemické složení barytu je různorodé dle místa naleziště. [4] Obecně je to ovšem sulfát – síran barnatý BaSO4. Procentuálně je zastoupen Baryem - 58,84 %, Sírou - 13,74 %, kyslíkem - 27,42 % a dále ostatními příměsemi jako je Stroncium (Sr), Olovo (Pb) a Vápník (Ca). [1] Běžnou mechanickou nečistotou bývá hematit. [5]
Dle vyššího množství příměsi může být baryt definován jako odrůda, to v případě Stroncia - pak je nazýván jako „stronciobaryt“ a má chemický vzorec (Ba,Sr)SO4 nebo v případě olova – „hokutolit“ – pak má chemický vzorec (Ba,Pb)SO4. [6]
Baryt se získává těžbou z hlubinných dolů (dlouho byl však považován jako bezcenná hlušina) a to nejčastěji v doprovodu s fluoritem. Velni častý v hydrotermálních žilných ložiscích a největší množství barytu se těží v Číně, Indii, USA a Maroku. V České Republice se k roku 1999 baryt netěží. [7]
Nejčastěji je baryt bílý, bývá i bezbarvý (čirý), nažloutlý, narůžovělý, šedobílý, nazelenalý, světle modrý, černý a jinak zbarvený a tvoří bílé deskovité až lupenité agregáty, jindy je jemnozrnný až celistvý. Tvoří také konkrece, krápníky, vláknité, zemité a jiné agregáty. [8] Často tvoří tence tabulkovité, méně sloupcovité až jehlicovité, dobře omezené krystaly s hladkými skelně lesklými krystalovými plochami. Krystaly mohou být průhledné, průsvitné i neprůhledné, nejrůzněji zbarvené, ale i čiré, bezbarvé. [8] Viz. také obr. č. 1
Ložiska barytu v ČR patří k žilným, resp. žilníkovým a metastatickým. Jsou rozmístěna nerovnoměrně na několika místech Českého masivu, což je dáno větším počtem barytových formací různého stáří a různých ložiskových typů. [7] Barytové žíly jsou známé např. z Křižanova nedaleko Liberce a z Krkonoš, kde se nachází v okolí Harrachova nebo Svatého Petra. Řada výskytů barytu byla zaznamenána i na polské straně Krkonoš, nedaleko Jezowa Sudeckého u Jelení Hory byla nalezena žíla barytu o délce okolo 150 metrů. [1] Zajímavé je, že baryty z Jeníkova se vyznačují zvýšenou radioaktivitou. [9] Viz. o nalezištích – obr. č. 2.
Baryt jako takový má velmi pestré a všestranné využití. [6] Největší množství barytu se však spotřebuje k výplachům a těsnění vrtů při těžbě ropy a zemního plynu. [8] Velmi zřídka se používá jako drahý kámen ve šperkařství. [2]
Pro jeho podmíněné vlastnosti jako je bělost, vysoká hustota, chemická odolnost se používá při výrobě glazur, smaltů, barev, speciálních druhů skla, plastických hmot, v pyrotechnice (signální rakety, rozbušky ap.). Dále tvoří součást ochranných nátěrů a omítek proti rentgenovému a radioaktivnímu záření, jedů pro hlodavce a hmyz. [7]
Zajímavá je recyklace. Při použití barytu jako zatěžkávadla do suspenzí jde fakticky o permanentní recyklaci, avšak jako chemikálie recyklace není možná. Alternativou barytu v těžkokapalinových suspenzích je magnetit, hematit (i syntetický), jde však pouze o okrajovou možnost. [7]
Cinabarit

Starší český název pro cinabarit je rumělka, a to zřejmě pro svou jasně červenou, až vínovou barvu (někdy také uváděn jako karmínově červený, až hnědočervený [2] )což je mimo jeho vysoké hustoty (8,1 g/cm³ ) i typickým diagnostickým znakem. [11] Chemicky jde o sulfid rtuťnatý (HgS). [19] Složení velmi často odpovídá teoretickému vzorci HgS. Síra však může být nahrazována Selenem nebo Tellurem. V agregátech cinabaritu bývá přítomna heterogenní příměs jílové a bitumenní složky, popř. oxidy železa. [12] Cinabarit neboli rumělka je uváděn jako jediná vydatná ruda rtuťi. [14]
Jako nerost byl cinabarit znám a dobýván již ve středověku, kdy z něj vyráběn velmi ceněný jasně červený pigment (práškovitá barva) a také ryzí rtuť, jež byla používaná k amalgamaci zlata a stříbra při těžbě zlatých a stříbrných rud a při postříbřování a pozlacování předmětů. [w] Dnes se ovšem pigmenty s obsahem těžkých kovů pro výrobu barev nepoužívají, pro jejich zdravotní závadnost. [10]"

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x54b91da01226f.zip (28 kB)
Nezabalený formát:
Petrografie___Mineraly.doc (123 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse