1.

Úvod

2.	Hlavní charakteristika

3.	Modely přístupu ke studiu

a) Model zákonitých "normativních" krize
b) Model "načasování životních událostí"

4.	Znaky dosažení dospělosti

5.	Různá míra dospělosti

6.

Závěr

" Vývojové (evoluční) změny a postupné stárnutí představují kontinuální změny, jejichž rozčlenění je vždy do jisté míry libovolné. To platí dvojnásob pro dospělost, kde nenacházíme tak výrazné mezníky rozdělující jednotlivé vývojové etapy jako v dětství a dospívání (snad s výjimkou menopauzy).
V této práci se budu věnovat pouze časné dospělosti (zhruba 20 – 30 let), která je přechodným obdobím mezi adolescencí a plnou dospělostí. Dospělost je vymezena třemi kritérii: věk, převzetí určitých vývojových úkolů a dosažení určitého stupně osobní zralosti.
Hlavní charakteristika této vývojové etapy je obvykle uváděna takto: upevnění identity dospělého, identifikace s rolí dospělého, produktivní orientace, upřesnění osobních cílů, nezávislost na rodičích, hledání partnera, zakládání vlastní rodiny, volba povolání a postupné získávání odpovědnosti v profesi.
Je ovšem jasné, že podobné charakteristiky „průměrného“ jedince jsou skutečně jenom povšechné popisy, které stírají převažující individuální rozdíly. V současnosti existují dva základní teoretické postupy ke studiu vývoje člověka v dospělosti:
- model zákonitých „normativních“ krizí předpokládá, že v ní sleduje i v dospělosti zákonitou sekvenci sociálních a emočních změn. Existuje tedy určitý daný, obecně platný „základní plán“ lidského vývoje, který je sice v různých sociálních podmínkách a za různých okolností realizován individuálně velmi rozličným způsobem, ale žádná z jeho etap nemůže být vynechána či přeskočena. Člověk musí splnit na své životní cestě řadu vývojových úkolů, aby mohl úspěšně projít celým životem. Jednotlivé vývojové úkoly na sebe navazují a v případě jejich nesplnění je další vývoj člověka narušen či vážně ohrožen."