“ Anglie, která společně s Francií volí politiku usmiřování neboli appeasementu, se do věci vloží a posílá na zhodnocení problému do ČSR lorda Runcimana. Poté, co čas k posouzení tráví u sudetských Němců, rozhodne, že další soužití Němců a Čechů ve společném státě není možné. Schůzka Chamberlaina a Hitlera v Německu toto rozhodnutí jen potvrdí a v září, přesněji 19.9.1938, je čsl. vládě předložen návrh připojit území s více než 50% Němců k Německu. Po nátlaku jej československá vláda přijímá, to ale vede k demonstracím lidu a vláda odstupuje, je ustanovena nová v čele s generálem Syrovým.
22. 9. 1938 se znovu schází Hitler s Chamberleinem, tentokráte v Bad Godesbergu a k původním požadavkům se přidává ještě územní požadavek Maďarska a Polska. O den později je v ČSR vyhlášena úplná mobilizace. Hitler proto dává Československu ultimátum – buď nabídku přijmeme, nebo začne bombardovat Prahu.
Vše končí schůzkou, která probíhá z noci 29. na 30. září 1938 v Mnichově. Předmětem je budoucnost Československé republiky, tu však z jednání vynechali. Schůzky se účastní všechny evropské mocnosti, za Francii zde vystupuje Daladiér, za Německo Hitler, za Anglii Chamberlein, za Itálii Mussolini a všichni se shodnou, že tzv. Bad Godesbergské požadavky musí ČSR přijmout. Podepisujeme dohodu po půlnoci dne 30. září.
Pro Československo „Mnichov 1938“ znamená ztrátu 1/3 území, obyvatelstva a průmyslu. Je narušena dopravní síť a do nastávající 2. republiky se stěhují davy přistěhovalců, kteří nechtějí žít v německém státě.
Tolik historická fakta. Názory společnosti na mnichovskou smlouvu se ovšem v podstatném liší. Jedna skupina není spokojena s Benešovým rozhodnutím podepsat smlouvu bez boje, měli jsme se postavit dokonale vyzbrojenému Německu, třeba bychom získali podporu Anglie a Francie, třeba bychom zabránili 2. světové válce. Ti druzí jsou rádi, že se Beneš vyhnul krveprolití a ochránil občany republiky. Já osobně se přikláním ke druhé straně, pochybuji, že by se za nás Anglie a Franci postavila, chtěli raději uspokojit Hitlera. Bez pomoci velkých mocností bychom se těžko ubránili a Beneš nás proto prozíravě ušetřil krveprolití."