1.	Duch a duše

2.	Okamžik smrti

3.	Život optikou smrti

4.

Názory

" Zmínil jsem se o hrách a jiných radovánkách při kterých nás může smrt přepadnout. Někomu by se to mohlo zdát jako zvláštnost nebo paradox, že zrovna v nějaké situaci, kdy člověk ani nepomyslí na smrt, ho uchvátí. Ostatním to možná přijde jako špatná náhoda, morbidnějším jedincům pak možná jako špatný vtip, že v bujaré náladě a hýření si pro někoho přijde smrt. Nemusí to být ovšem jen tehdy, M. Stoický uvádí i příklady významných mužů, kteří potkali smrt zcela nenadále – Aischylos, kterému rozrazí hlavu želví, krunýř, vypadlý z pařátů letícího orla, papež Kliment, byl umačkán davem při vjezdu do Lyonu, když se lékař Gaius Julius chystal k operaci nebo bratr M. Stoického, kterého stihla mrtvice po zasažení míčem do hlavy. I při takovýchto choulostivých, důležitých i podřadných situacích nás může stihnout smrt.
Snad možná nejhorší je jeho konstatování je, že smrt si nevybírá místo ani čas. Přijde, vezme a zas odejde. Je jedno jestli jste vojáci bijící se v zuřivých bitvách, kde na každém kroku a v každém momentě na vás může číhat smrt nebo jestli jste faráři sloužící v chrámě Páně, kde nikdo na smrt nemá ani pomyšlení.
Důležité je, jak člověk svůj život prožije. To je názor , který s M. Stoickým sdílím. Jestliže člověk užil života do sytosti, byť žil krátkou dobu, může se za sebou s klidem v duši ohlédnout, zpětně může hodnotit a vzpomínat, je to jako by žil mnohem déle, než člověk, který žil třeba i dvakrát déle, ale neprožil nic, na co by mohl vzpomínat. Pro takového člověka je podle jeho názoru dá se říct zbytečný a tak nemůže nic namítat, když si smrt jeho život vezme, oproti člověku, který žil „naplno“. Takový člověk je spokojený a se smrtí se smíří."