"Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque

- ukázka: Mlčení bobtná. Mluvím a musím mluvit. Tak ho oslovuji a říkám mu to. ,, Kamaráde, já jsem tě nechtěl zabít. Kdybys sem skočil ještě jednou neudělal bych to, kdybys i ty byl rozumný. Ale předtím jsi pro mě byl jen myšlenkou, kombinací, která žila v mém mozku a vyvolala předsevzetí – tu kombinaci jsem zabil. Teprve teď vidím, že jsi člověk jako já. Myslel jsem na tvé ruční granáty, na tvůj bodák, na tvé zbraně – nyní vidím tvou ženu a tvou tvář a to, co máme společné. Odpusť mi kamaráde. Vidím to příliš pozdě. Proč nám neříkají znova a znova, že vy jste stejní ubožáci jako my, že se vaše matky trápí stejně jako naše a že vy i my máme stejný strach před smrtí, že stejné je umírání vaše i naše , stejná že je bolest -. Odpusť mi, kamaráde, jak jsi mohl být mým nepřítelem? Kdybychom zahodili zbraně a stejnokroje, mohl bys být mým bratrem právě tak jako Katcza a Albert. Vezmi si ode mne dvacet let, kamaráde, a vstaň, - vezmi si víc, neboť už nevím co si s nimi počít.
Je ticho, fronta je klidná, jenom pušky praskají. Kulky lítají při zemi, nestřílí se nazdařbůh, obě strany přesně míří. Nemohu ven."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ