Základní pojistné termíny - výrobek, výrobce , zproštění odpovědnosti (prodejce: výrobek neuvedl na trh, s přihlédnutím k okolnostem lze důvodně předpokládat, že vada výrobku, která způsobila škodu, neexistovala v době, kdy výrobce uvedl výrobek na trh, nebo nastala později (nejčastější případy, kdy vada nastala až při prodeji či jiné distribuci. Ten, kdo výrobek vyrobil, se odpovědnosti zprostí), výrobek nevyrobil pro prodej nebo jinou formu použití (nájem, leasing), tzn. např. že výrobek byl určen pouze pro výstavu, pro reklamní účely apod., že vada výrobku je důsledkem plnění těch ustanovení právních předpisů, které jsou pro výrobce závazná (které by ukládaly závazné vlastnosti, parametry výrobků), že stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy uvedl výrobek na trh, neumožnil zjistit jeho vadu (tj. výrobek se v tehdejší době jevil za použití dostupných vědeckých a technických metod jako bezvadný), spolupůsobení třetí osoby, společná odpovědnost výrobců, škoda (hromadná škodní událost, hrubá nedbalost, škoda způsobená úmyslně, škodní události), vada výrobku. Odpovědnost za škodu - věcná škoda (skutečná škoda, ušlý zisk), škoda na zdraví, členění odpovědnostního pojištění (odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání (zákonné pojištění), odpovědnost za výrobek (řeší škody vzniklé vadným výrobkem), profesní odpovědnost (pro řadu profesí je toto pojištění povinné), odpovědnost statutárních orgánů atd.), pravidla určení ceny, odpovědností škody, které nejsou kryté, odpovědnost za škodu a zproštění odpovědnosti, výluky, rozsah plnění pojišťovny, schéma rozsahu náhrady škody podle českého práva. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem - pojistná událost, riziko změn, náhrada škody, promlčení, srovnání se zahraničím, vadnost výrobku, právní prostředky vedoucí ke snížení rizik plynoucích pro výrobce z odpovědnosti za výrobek.

"Právní řád České republiky - v duchu tradice římského práva - rozlišuje mezi odpovědností za způsobenou škodu a odpovědností za vady jak u výrobků, tak i služeb a výkonů. V občanském zákoníku je zakotvena jak obecná základní úprava odpovědnosti za vady a obecná úprava odpovědnosti za škodu, tak i zvláštní úprava odpovědnosti u jednotlivých typů smluv upravených občanským zákoníkem (např. u kupní smlouvy, prodeje zboží v obchodě, smlouvy o dílo, smlouvy o zhotovení věci na zakázku).
Všechny skupiny pojištění mají některé společné rysy, které musí odpovědnostní pojištění splňovat.
Především je to skutečnost, že pojištění nekryje jakoukoli odpovědnostní škodu, ale jen odpovědnost vyplývající ze zákona. Vždy je tedy nutné si před sjednáním pojištění položit otázku, za co pojištěný skutečně ze zákona odpovídá. Tato odpovědnost navíc musí mít vztah k povolené provozované činnosti. Dalším předpokladem je skutečnost, že poškozený musí v zákonné době škodu uplatnit a ke škodě musí dojít v době platnosti pojistné smlouvy.
V pojištění odpovědnosti platí další obecné pravidlo, které říká, že pojištěný nesmí uznat nárok poškozeného a tudíž ho nesmí ani odškodnit bez souhlasu pojišťovny. Pojišťovna totiž sama rozhoduje, zda je nárok oprávněný a zda se případně o jeho oprávněnosti nebo výši náhrady povede soudní spor. V případě, že se tak rozhodne, hradí pojišťovna veškeré soudní náklady na přípravné řízení i odměnu zastupujícího advokáta.
Funkcí realizace odpovědnosti za škodu je určit, která osoba, komu, kdy a jak vysokou škodu způsobila s ohledem na podmínky při způsobení škody. "