"Historie Povltavských Tukových Závodů Nelahozeves se začíná psát již na začátku 30. let minulého století, kdy proběhla výstavba toho objektu, kterou provedla stavební firma Matěj Blecha, Praha - Karlín. Po dvouleté práci byl 1. října roku 1932 otevřen na svou dobu rozsáhlý a moderní objekt na výrobu rafinovaných olejů, margarinů a mýdel. Továrna byla otevřena pod záštitou Velkonákupního Družstevního Podniku Praha (od toho tehdejší oblíbená přezdívka – „VéDéPka“).
Dle záznamů obecního kronikáře zde v roce 1935 pracovalo 209 zaměstnanců, kteří téhož roku vyrobili 800 vagónů tuků a 300 vagónů mýdel.
V roce 1951 však přišlo znárodňování podniků, které se nevyhnulo ani továrně v Nelahozevsi. Z dosavadního VDP tedy vznikly znárodněním Povltavské tukové závody podřízené ministerstvu výživy, které se pod kůži mnoha občanů z širokého okolí dostaly pod zkratkou PTZ.
Od roku 1966 se kvůli novým nárokům spotřebitelů a vyzdvižení požadavků na zdravou výživu v PTZ zavedla stáčírna jedlých olejů, která produkovala mnoho stolních olejů, jako například olejový, arašídový, sojový, či slunečnicový. Roku 1976 se stáčírna přesunula do sesterského podniku Palma a v PTZ se začala vyrábět kosmetika. Kosmetické výrobky vešly ve známost například pod jmény Nela Gold, Femina, Maryna, Elida a mnoha dalšími. V té době patřily mezi nejznámější výrobky závodu margaríny Hera, Visa, Smetol, nebo Dukát, mýdla Letos, Cleo a Nela (podle názvu obce – Nelahozeves).
Dalším mezníkem průmyslové továrny při levém břehu řeky Vltavy se po listopadových událostech roku 1989, kdy se podnik stal nezávislým na státě stal rok 1992, kdy celý objekt získala společnost Unilever ČR, která ji vlastní až dodnes. Ihned po odkoupení továrny se začalo nové vedení podniku činit. Do čtyř let po zisku PTZ zde proběhla rekonstrukce provozu Margarínek, výstavba důležité čističky odpadních vod i rozšíření provozu Rafinérie."

Součástí práce jsou mapy, fotografie a grafy, rozsah čistého textu činí cca 2,5 strany.