1.	Interpretace

2.	Rozbor Obrany Sokrata

3.	Vysvětlení Sokratových narážek

4.	Vlastní názor autorky

"Sokratovo přelíčení se konalo před porotním soudem, čítajícím 501 členů. Podle Sokratových slov hlasovalo tedy 220 hlasů pro něj a 281 proti němu. Poněvadž zákon neurčoval, jaký trest má stihnout odsouzence za bezbožnost, bylo po hlasování o vině zřejmě Melétovou povinností navrhnout trest a Sokratovou učinit protinávrh. To je v podstatě druhá část Apologie. Svým chováním ale Sokrates popudil soudce tak, že hlasovali pro jeho smrt i mnozí z těch, kteří se původně vyslovili pro jeho nevinu. Po vyslechnutí rozsudku promlouvá Platónův Sokrates ještě k svým nepřátelům i přátelům, ovšem lze si stěží představit, že by to byl soud dovolil.
Zmínkou o skladatelích komedií, kteří jeho osobnost přetvářejí, naráží Sokrates především na Aristofana, který je autorem protisokratovské komedie ‚Oblaka‘. Aristofanes ho zde vylíčil jako typ přírodního filosofa a sofisty v jedné osobě. Ovšem nejen on se nechal inspirovat Sokratovou zvláštní pověstí."