1.	Politická situace před rokem 1948

2.	Nový politický režim po roce 1948

3.	Politické strany

3.1.	České země

3.2.

Slovensko

4.	Národní fronta (NF)

5.	Oběti politiky

"3) POLITICKÉ STRANY

a) České země
Před rokem 1948 existovaly u nás 4 hlavní politické strany a jejich vývoj po Únoru 1948 byl následující. Únor 1948 rozhodl o osudu sociální demokracie. Většina členů této strany přešla do řad KSČ a zbylí členové, většinou funkcionáři strany, nakonec požádali, aby sociálně-demokratická strana byla sloučena s KSČ. V dubnu bylo sloučení vyhlášeno a 27.6.1948 se sloučení uskutečnilo. To znamená, že tato strana přežila po Únoru jen čtyři měsíce.

V socialistické straně, která vznikla přejmenováním Národně-socialistické strany - mimochodem i slůvko "národní" komunistům vadilo a muselo být z názvu vypuštěno - zanikly veškeré místní a okresní organizace a tím se rozpadla celá její organizační struktura. Do čela strany byli Gottwaldem vybráni ministři Emanuel Šlechta a Alois Neumann. Všichni, kdo nesouhlasili s vedoucí úlohou KSČ byli odstraněni. Rozpory v názorech vedli k několika čistkám. I přes všechny čistky se ještě v roce 1951 v socialistické straně střetávaly dva názory. První byl vybudovat stranu jako výběrovou s malým počtem členů a nebo udržet část bývalých členů, využít nespokojenosti na venkově a zformovat velkou stranu. Tento druhý návrh nezvítězil a tak strana byla výběrová s malým počtem členů, která absolutně nebyla schopna konkurovat KSČ.

I přes velké úsilí KSČ měla Lidová strana stále mnoho členů, neboť tato strana se opírala zejména o venkovské a o křesťansky smýšlející obyvatelstvo. Navíc Lidová strana dávala svůj nesouhlas k novému režimu jasně najevo. 20.srpna na Zemské konferenci Lidové strany prohlásil ústřední tajemník Lidové strany Hála:"My, Lidová strana, nejsme a nikdy nebudeme filiálkou NF nebo filiálkou některé strany." NF nařídila postavit stranu úplně znovu a vyměnit generálního tajemníka (Hálu nahradil Pospíšil). Předseda strany Alois Petr usiloval o masovost strany jako předpoklad menší závislosti na KSČ. Vedení NF však dohodlo s Pospíšilem společný postup proti Petrově snaze budovat velkou stranu a zároveň bylo vydáno nařízení, aby každý nový člen byl nejprve schválen místním výborem NF. Důvody neúspěchu byly jednak v tom, že část strany spolupracovala s KSČ, což vyvolávalo nechuť vstoupit do strany a jednak vedení Lidové strany souhlasilo s akcí namířenou proti biskupům, což krajští a okresní funkcionáři odsoudili a většina se se stranou rozešla. Překonáním krize v polovině 20.století dovršila Lidová strana svůj vývoj jako "zájmová" organizace komunistů.

b) Slovensko
Na Slovensku existovaly vedle sebe jen dvě strany,které byly schopny konkurovat KSS.
Čistky, emigrace členů, odvolávání funkcionářů a bezpečnostní prohlídky sekretariátů přivodili téměř okamžitý rozpad Demokratické strany po Únoru 1948. Z nejsilnější slovenské strany zbylo jen 150 tisíc členů.
Druhou stranou byla Strana sľobody, jejíž osud byl téměř stejný. Počet členů se nakonec snížil na 60 tisíc.
Z toho je vidět, že po Únoru 1948 se strany sloučili se stranou komunistickou a nebo byl stav jejich členů snížen 20-30 krát, čímž byla jednoznačně znemožněna jakákoliv činnost proti novému režimu. "