"Potíže s polykáním – časté a opomíjené
Vydal: časopis – Diagnostika a terapie poruch komunikace, ročník IV. Rok 2001,

Článek pojednává o poruchách polykání ke kterým dochází ve menší i větší míře u lidí postižených demencí. Článek se soustředí na zajištění přiměřené výživy, což je důležitou součástí v péči o nemocné.

Článek je rozdělen na 2 části:

1. část pojednává o funkci polykání u zdravého člověka.
Polykání je u zdravého člověka zdánlivou samozřejmostí. Teprve tehdy, když se vyskytnou obtíže s polykáním, uvědomíme si, o jak složitý mechanismus se vlastně jedná.
Samozřejmý proces polykání ( nejen potravy a tekutin, ale i slin, které se tvoří trvale v dutině ústní ) je ve své podstatě nesmírně složitý.

Jednotlivé fáze polykání:
1. příprava sousta v ústech – na zpracování jídla se podílí celá dutina ústní: zuby, jazyk, tváře, jejich činnost vede k rozkousání potravy, smísení se slinami a dalšímu rozmělnění, takže se vytvoří jemné kašovité sousto, které lze snadno spolknout.
2. hltanová fáze a polykací reflex – tím, že se sousto posune směrem k hltanu, je aktivován polykací reflex, uzavření epiglotis a mohutný, koordinovaný pohyb hltanového svalstva, který se navenek projeví i pohybem hrtanu.
3. jícnová fáze – jakmile se sousto či tekutina dostanou do jícnu, posouvají se již dále do žaludku samovolným vlnovitým a koordinovaným pohybem.
4. kašel – je přirozeným obranným mechanismem, který je odpovědí na vstup cizího tělesa či tekutiny do dýchacích cest. Ta bývá u pacientů s demencí poškozena. Je důležité, abychom věděli, že i pacient s neurologickým onemocněním mohou na požádání zakašlat.
5. aspirace- situace. Kdy se část potravy, slin či tekutin dostane níže do dýchacích cest, odkud ji není zpravidla možné kašlem zcela odstranit. Masivní aspirace přímo ohrožuje život. Menší aspirace, zejména opakované, vedou k plicním zánětům."