1.	Kořeny povstání

2.	Tajné spolky

3.	Povstání samotné

4.	Soudní procesy

5.

Závěr

"Povstání děkabristů má své kořeny už na konci napoleonských válek. Během nich ruští vojáci poznali myšlenky francouzské revoluce, poměry v Evropě, co je svoboda a lidská práva, zatímco v Rusku bylo stále ještě nevolnictví. Po napoleonských válkách vznikaly v Rusku nacionalistické tendence, které ovšem byly jen záležitostí úzkých vrstev inteligence, která většinou působila v armádě. Toto vedlo ke vzniku tajných spolků a organizací.
V roce 1816 vznikla mezi důstojníky, kteří se vrátili ze zahraniční výpravy, první děkabristická organizace, která se jmenovala Svaz spásy. Jeho členové chtěli dosáhnout likvidace nevolnictví a zavedení ústavy. O dva roky později se objevuje pod názvem Svaz dobročinnosti s novým programem. Ale v roce 1821 byl svaz rozpuštěn, protože radikálně smýšlejícím členům vadilo, že svaz nebyl příliš radikální a navíc už měl car o tajných spolcích informace, proto měli někteří členové svazu obavy. V témže roce vznikl na Ukrajině Jižní spolek a v Petrohradě Severní spolek. Oba vypracovaly své plány na přestavbu státního a společenského zřízení v Rusku. Radikálnější stanoviska převládala zejména v Jižním spolku, kde byl nejvýraznější osobností Pavel Pestěl, autor díla Ruská pravda, která byla projektem ústavy budoucího Ruska. Podle něj měla prozatímní revoluční vláda vyhlásit Rusko republikou, zrušit stavy a připravit zavedení zastupitelského zřízení, měla být vyhlášena nezávislost Polska, rolníci měli být osvobozeni od nevolnictví a měla jim být přidělena půda. Také plánoval vyvraždění cara i s celou rodinou. Naopak členové Severního spolku cara zavraždit nechtěli, Rusko se mělo stát konstituční monarchií, a pokud by s tím car nesouhlasil, měl být vyhnán i celou rodinou a měla být vyhlášena federativní republika podle vzoru USA. Ale přestože byly představy obou spolků o budoucí podobě Ruska rozdílné, shodovaly se ve svržení samoděržaví.
Spolky neměli přesné datum, kdy provést převrat, ale vhodný okamžik nastal v prosinci 1825, kdy náhle zemřel car Alexandr I. Už předtím bylo dohodnuto zahájit povstání v okamžiku smrti cara, ať už zemře přirozenou nebo násilnou smrtí. Navíc nebylo zcela vyjasněno, kdo bude carovým nástupcem,protože carův bratr Konstantin se v roce 1822 zřekl možného nástupu na trůn, ale toto jeho vyhlášení nebylo zveřejněno, stejně jako manifest Alexandra I., jímž určil za následníka trůnu svého mladšího bratra Mikuláše. A tak po zprávě o smrti cara bylo obyvatelstvo i vojsko vedeno k přísaze věrnosti Konstantinovi a hned vzápětí, když dorazily příslušné instrukce, se konala nová přísaha Mikulášovi. Během přísahy se 14. prosince (rusky děkabr – odtud děkabristé) shromáždilo asi 3000 povstalců na Senátním náměstí v Petrohradě. Plán vojenského převratu počítal s obsazením zimního paláce a Petropavlovské pevnosti. Povstalecké pluky měly obklíčit senát a přimět ho, aby vydal manifest k ruskému lidu, který by vyhlašoval likvidaci samoděržaví a rušil nevolnictví. Ale vojenský velitel povstání se na Senátním náměstí vůbec neobjevil, takže povstalci byli bez něj bezradní a nerozhodní, bez vůdce nevěděli, co mají dělat. Mikuláši I. se podařilo obklíčit vzbouřence vojsky, která mu byla věrná. "