"Ve skutečnosti jsme dospělí až mezi třicítkou a čtyřicítkou. Až tehdy dozráváme naplno. Nejvyšší čas pro volbu vlastní životní a profesní strategie! Má-li být věrohodná, musí vycházet ze sebepoznání. Z výchozí bilance svých dispozic, svých prvých životních zkušeností. V této výchozí bilanci se mísí naše antropologie (kdo jsem), s naší strategií (co a jak zamýšlím). Tato spojnice je neomylný příznak naší dospělosti. Umět se tázat sebe sama, reflektovat své činnosti a veškerá svá počínání, stanovit si cíle pro blízko i do daleka, k těm přiřazovat prostředky a způsoby, jak s nimi naložit - to je vysvědčení vyzrálé osobnosti před rozhodujícími životními starty.

Nejdříve ze všeho se v klidu ptejme a odpovídejme si, jaký vlastně je náš individuální, osobní svět. Každý má svůj osobní soubor preferencí, připisovaných materiálním či ideálním vnějším objektům. Těm přisuzujeme v životě významy první i významy poslední, ty zařazujeme podle důležitosti do své niterné mapy a na místa v pozadí, na místa podružná. Každý má svou hodnotovou orientaci. Podle tohoto souboru hodnot jednáme, činíme se, pracujeme i žijeme. Tento soubor je také klíčem k naší motivační struktuře.

Chceme a usilujeme o to :- co bezprostředně či stále k životu potřebujeme- oč máme momentálně či trvale zájem- čemu přikládáme v životě důležitost- co je pro nás relativně či naprosto nezbytné."