"„Suicidium i suicidiální chování představuje závažný problém, který je v centru zájmu řady odborníků. Je možné na něj pohlížet z hlediska medicínského, psychologického, filozofického, etického, sociologického nebo právního. Jde o akt, který blízkým lidem něco vzkazuje, něco důležitého sděluje. Jde o tragický výkřik zoufalství, který vyvolává pocity viny, smutku a beznaděje. Suicidiální chování představuje širší pojem, obsahující nápady, myšlenky, výroky a proklamace, aniž by muselo dojít k vlastnímu suicidiálnímu aktu. Masaryk rozlišuje sebevraždu v širším slova smyslu od sebevraždy v užším slova smyslu. Sebevražda v širším slova smyslu je podle něj „ten nepřirozený způsob smrti, jenž přivoděn byl neúmyslným vsahováním v životní proces, ať kladným, činným vlastním jednáním, či záporným, trpným chováním se vůči nebezpečí života“. V užším a vlastním slova smyslu sebevrahem je pak v jeho pohledu „ten, kdo učiní svému životu konec úmyslně a vědomě, kdo si smrti jako takové přeje a je si jist, že svým jednáním či opominutím smrt si přiovdí“. Sebevražedné jednání je považováno celosvětově za zdravotní problém, kterému věnuje pozornost i Světová zdravotnická organizace.“ (Koutek, Kocourková, 2003, str. 11 – 12)
Příčiny sebevražednosti
„Kteří lidé jsou nejvíce ohrožení? Na tyto otázky nezná nikdo vyčerpávající odpověď. Není možné předpovědět, kdo sebevraždu spáchá a kdo ne. Jedna z nejdůležitějších odlišností vyplývající z výzkumů sebevražd je rozdíl mezi lidmi, kteří se o sebevraždu pokusí, ale nezemřou, a mezi těmi, kteří se skutečně zasebevraždí. Řada vědců se domnívá, že se mnoho lidí pokouší o sebevraždu, aniž by chtěli doopravdy zemřít. V této skupině „pokusů“ je sebevražda prostředkem, jak dát najevo nějakou skutečnost o svém životě. Je výrazem toho, jak jsou problémy vážné, je zoufalým voláním o pomoc.“ (Frankel, Kranzová, 1998, str. 75 - 77)
„Obecně lze říci, že sebevražda bývá vyvolána nějakou ztrátou nebo neúspěchem. Následující seznam obsahuje příklady událostí, které mohou být takovým způsobem prožívány. Je to například rozchod nebo rozvod rodičů, či smrt někoho z rodičů. U nejistích jedinců to může být rozchod s přítelem či přítelkyní, nebo rozchod s kamarádem kvůli hádce, či v důsledku přestěhování do jiného města či kvůli přerušení kontaktu po absolvování školy. Dále to může být přestěhování do jiného města, neúspěch ve sportu, učení či v jiných dovednostech, zranění (které může znamenat konec kariéry ve sportu, hudbě nebo v tanci). U dospělých to často může být ztráta zaměstnání nebo zamítnutí žádosti o vysněnou práci, či zklamání z něčeho, š čím byly spojovaný obzvlaštní naděje. Tyto příklady jsou považovány za časté spouštěcí události vedoucí k sebevražednému pokusu či sebevraždě.“ (Frankel, Kranzová, 1998)
Způsob sebevraždy
„Patrně si každý sebevrah přeje rozloučit se s životem způsobem co možná rychlým; varuje se zbytečné bolesti, spíše se snaží učinit si smrt co možná příjemnou a vyhýbá se veliké námaze sil, protože jeho životní síla je zlomena. Nyní jak statistika ukazuje, užívá se nejčastěji provazu.“ (Masaryk, 1998, str. 105)"

Práce obsahuje malý obrázek na úvodní straně.