1.

Syntax

2.	Věta jednoduchá

2.1	Větné členy základní

2.1.1

Predikát (přísudek)

2.1.2

Subjekt (podmět)

2.2	Větné členy rozvíjející

2.2.1

Atribut (přívlastek)

2.2.2

Adverbiále (příslovečné určení)

2.2.3

Atribut verbální (doplněk)

2.2.4

Přístavek

3.

Souvětí

3.1	Hlavní věta

3.2	Vedlejší věta

3.3	Souvětí souřadné (parataxe)

3.4	Souvětí podřadné (hypotaxe)

4.	Syntaktické vztahy

4.1	Shoda (kongruence)

4.2	Řízenost (rekce)

4.3	Přimykání (adjunkce)

"A) věta jednoduchá = větný celek s 1 přísudkem
větné členy základní: 1) predikát (přísudek)
2) subjekt (podmět)
- základní větný člen musí být v každé větě, vyjadřuje děj, nejčastěji vyjádřen slovesem:
1) plnovýznamovým (pracovat, spát…)
2) slovesným
3) slovesem neplnovýznamovým (být, stávat se), musí být doplněno podstatným + přídavným jménem – tím se stává přísudkem jmenným se sponou např. Otec se stal lékařem. Bratr je právník. Matka je starostlivá.
- sloveso být je plnovýznamové, když poukazuje na existenci (fyzickou přítomnost) např. Ondra je ve škole.
-přísudek vyjádřen příslovcem: Vrabec frnk na strom.
- základní větný člen, nemusí být vyjádřený ve větě pokud není nevyjádřený podmět
může být vyjádřen:
Podstatným jménem Bratr studuje.
Adjektivem Mladí odjeli.
Pronominem On mi to neřekl.
Numeraliem Dva tam zůstali.
Verbem Žít znamená pracovat.

Všeobecný podmět: V novinách psali. V kině promítali"