“4. Karanténa a transport terarijních zvířat

Do této kapitoly stručně shrnujeme informace o transportních podmínkách a karanténě nově získaných zvířat.

4.1. Transport terarijních zvířat

a) obojživelníci – v plastových krabičkách se zajištěným větráním, s kousky vlhkého rašeliníku či molitanu pro udržování vysoké vlhkosti, převážet spíše v nižších teplotách (asi 15-22 °C, max. 25 °C, dle druhu), vhodné je zatemnění (zmenšení stresu);
b) plazi – v plátěných pytlících či plastových krabičkách se zajištěným větráním, některé druhy mohou vyžadovat též zvlhčování prostředí, jiné zas vyžadují oporu na vložených větvičkách (např. chameleóni, někteří stromoví hadi), převážet v teple (pozor na podchlazení tropických druhů), ale ne v příliš vysokém (asi 22-26 °C, max. 28 °C, dle druhu), vhodné je zatemnění (zmenšení stresu).
Zvířata by neměla být krátce před transportem krmena (není to sice nebezpečné jako u ryb, ale může to být nepraktické – hadi např. kořist často vyzvrací; u delšího transportu při náhodném podchlazení může být i nebezpečné), nekrmit během cesty, pozor ale na dehydrataci (!).

4.2. Karanténa

V minulosti se uváděla vhodná doba na karanténování terarijních zvířat asi 6 týdnů, což je ale poměrně dlouho, nyní se uvádí (i ze zákona) jako dostatečná doba asi 28 dní. Záleží ovšem na možnostech chovatele a původu zvířat (pro odchovaná u osvědčených chovatelů stačí kratší doba, u neznámého původu či u transportu z přírody či od obchodníků z JV Asie, Tanzanie, apod. raději delší). Ze zákona musí podstoupit karanténu všechna zvířata při importu ze zahraničí v prostorách ke karanténě schválených okresní veterinární správou.
Hlavní zásady karantény plazů a obojživelníků – karanténní prostory v jiné místnosti než terária pro chov či obchod; nepoužívat stejné nástroje a techniku (pinzety, napájecí a krmné misky, atd.) v karanténě i v normálním chovu; umístění zvířat v hygienickém typu terária (co nejjednodušší vybavení, žádný substrát – jen filtrační papír – vyjma druhů specializovaných na zahrabávání v písku); omezení stresu držením co nejmenšího počtu zvířat v jednom teráriu (i když mnozí obchodníci rádi koncentrují větší počty zvířat). Nejdůležitějším faktorem po transportu (zvláště při dovozu z přírody či po delší cestě) je zamezení možné dehydratace (napájení, rosení, atd.). Pro zmenšení stresu je možné podávat přiměřené množství vitamínů C a řady B rozpuštěných ve vodě. Pokud mají zvířata zájem o potravu, tak je vhodné krmit, ovšem u plazů (zvláště hadů) i mnoha obojživelníků to nebývá životně nezbytné (u vyhublých zvířat, mláďat, apod. je ovšem nutné při odmítání potravy brzy přistoupit k umělému, násilnému krmení (sem vložit odkaz na obr. 14)). U zvířat neznámého původu či z přírody je nutné bakteriologické a parazitologické vyšetření – pokud se při něm zjistí výskyt nějakého patogena, po konzultaci s veterinářem je možné podávat léky či antiparazitika (není vhodné podávat antiparazitika a už vůbec ne např. antibiotika preventivně, tj. bez konkrétní diagnózy a zjištění přítomnosti patogena).

5. Nemoci plazů a obojživelníků

V současnosti je známo široké spektrum nemocí a zdravotních problémů (např. metabolických způsobených chybnou výživou) postihujících plazy a obojživelníky, mnohé choroby (např. virové, bakteriální a parazitární) budou jistě ještě objeveny. V běžném domácím chovu je nutné konzultovat veškeré problémy s odborníky, též vzhledem k tomu, že některé choroby jsou přenosné i na člověka. Zároveň je vhodné vlastnit a prostudovat alespoň základní literaturu (sem vložit odkaz na obr. 15)."